Hokej se hrál už od 90. let 19. století, jednalo se ale o variantu zvanou bandy. Šlo o hru na ledě s rozměry fotbalového hřiště s holemi, namísto puku se ale používal míček. Český svaz hockeye vznikl v lednu 1909 za účasti zástupců dvanácti již existujících klubů. O tom, že populární zimní sport je spojen s Prahou 7, svědčí fakt, že první mezistátní utkání se konala v lednu 1911 na kluzišti právě na Letné. Reprezentace Čech tehdy podlehla výběru kanadských studentů prestižní anglické univerzity Oxford Canadiens 0:4, v dalším utkání Kanaďané rozdrtili Slavii 12:0.
Do začátku první světové války se v Evropě konalo pět hokejových mistrovství, přičemž reprezentanti Čech proměnili své čtyři účasti ve dvě vítězství. Hokej se ale rozhodně nedal považovat za masový sport – aktivně jej provozovalo jen několik desítek hráčů. Stále navíc docházelo k soupeření v přístupu ke hře, tedy ke sporům „bandistů“ s „kanaďany“. Po první světové válce se pomalu začíná prosazovat „kanadský“ hokej. Rozšiřuje se také mimo Prahu – kromě již existujících místních klubů Slavie, Sparty, BZK (Bruslařský závodní klub Praha) a dalších – vznikají kluby v Písku, Třebíči, Brně i jinde. Nyní už československý hokej získává další úspěchy na mezinárodním poli – například třetí místo na olympiádě v Antverpách v roce 1920 nebo tituly mistrů Evropy v letech 1922, 1925 a 1929.
V polovině dvacátých let, přesněji v listopadu 1925, bylo otevřeno nové kluziště – opět v Praze 7 – v areálu takzvaného Radiotrhu, na místě, kde dnes stojí Parkhotel a policejní prezidium. V lednu 1926 se zde hrálo utkání ČSR–Polsko, prohru domácího celku 0:1 zde sledovaly čtyři tisíce diváků.
Cesta ke Štvanici
I když v našich představách bývaly zimy před desítkami let velice tuhé a dlouhé, realita nebyla zdaleka tak růžová. Celá řada utkání a soutěží musela být odložena či zrušena, o kvalitním tréninku ani nemluvě. Vznik umělé ledové plochy tak nabýval na důležitosti. Vítězství našich reprezentantů na ME v Budapešti v roce 1929 bylo impulzem pro radu hlavního města Prahy, která věnovala pozemek na Štvanici na výstavbu zimního stadionu. Investorem byly Pražské vzorkové veletrhy, i když v době zahájení stavby se tato společnost již potýkala s existenčními problémy. I přesto byly v létě 1930 zahájeny stavební práce a v únoru 1931 byl stadion provizorně otevřen. Sloužil nejen hokejistům, ale i pro krasobruslařské show, v létě také pro boxerská utkání. V roce 1933 se zde na mistrovství poprvé utkali nejlepší hokejisté světa a pravidelně se tu konala mistrovská klání mezi českými kluby.
Poslední velkou předválečnou akcí na Štvanici bylo v únoru 1938 mistrovství světa. Jednalo se o výjimečný turnaj, a to hned z několika důvodů. Především jím chtěla mezinárodní hokejová federace LIHG oslavit 30. výročí svého vzniku. I proto bylo na turnaj pozváno tehdy rekordních čtrnáct mužstev (Švýcarsko, Polsko, Maďarsko, Litva, Rumunsko, Velká Británie, Německo, USA, Lotyšsko, Norsko, Kanada, Švédsko, ČSR, Rakousko). Československo nastupovalo do mistrovství jako skutečná hokejová velmoc – v době konání šampionátu bylo u nás registrováno 361 klubů. Rozpočet turnaje byl tehdy astronomické dva miliony korun, úpravy se dočkal i stadion – byly zastřešeny tribuny a kapacita stánku byla navýšena na deset tisíc diváků.
Boj s Německem
Herní systém mistrovství byl poněkud odlišný od toho současného. Účastníci byli rozděleni do tří skupin, v kterých se utkal každý s každým. Československo se v jediné čtyřčlenné skupině střetlo postupně s Rakouskem, které porazilo 1:0, dále remizovalo po prodloužení se Švédskem 0:0 a podlehlo Kanadě 0:3. Tři nejlepší týmy z každé skupiny postoupily do další fáze turnaje, která se odehrávala znovu ve skupinách, tentokrát tříčlenných. Čechoslováci postupně porazili USA 2:0 a před zraky vyprodaného stadionu v dramatickém utkání Švýcarsko 3:2. Kromě našich hráčů postoupili do boje o medaile ještě vítězové dalších dvou čtvrtfinálových skupin – Kanada a Velká Británie. Účastníky semifinále doplnilo ještě Německo jako nejlepší ze zbylých evropských týmů. V semifinálovém boji ČSR nestačila na Velkou Británii, po tuhém boji před zaplněnými tribunami jí Čechoslováci podlehli těsně 0:1. V druhém semifinále nad Německem zvítězili pozdější mistři světa Kanaďané 0:1.
V zápase o třetí místo porazilo Československo Německo 3:0. V čase vyhrocených vztahů mezi oběma zeměmi bylo vítězství nad rivalem alespoň malým zadostiučiněním. Československý tým měl na soupisce dnes těžko představitelných pouhých čtrnáct hráčů. I tak se jednalo o skutečné hvězdy tehdejšího hokeje, příslušníky první zlaté generace hráčů. Výraznou postavou byl Bohumil „Bóža“ Modrý (1916–1963), který se po roce 1948 stal obětí politického procesu. Dalším důležitým stavebním kamenem týmu byl útočník, hráč LTC Praha a první Slovák v národním týmu Ladislav Troják, který tragicky zahynul s pěti spoluhráči při letecké katastrofě v roce 1948. Nejzkušenějším a nejlepším hráčem našeho mužstva na mistrovství byl pak Josef Maleček (1903–1982), který po turnaji převzal cenu fair play za nejslušnější družstvo. Tento všestranný sportovec emigroval po převratu v roce 1948 do Švýcarska.
Tým trénoval Kanaďan Mike Buckna (1908–1996), který před válkou působil jako hrající kouč v týmu LTC Praha. S týmem ČSR později vybojoval jako trenér první titul mistrů světa (1947). Šampionát skončil nejen sportovním, ale i finančním úspěchem. Zájem Pražanů o mistrovství byl opravdu značný, návštěvy trhaly rekordy. Velký podíl na úspěchu měl i známý rozhlasový reportér Josef Laufer, který svou pohotovostí a umem dokázal přitáhnout další tisíce lidí k rozhlasovým přijímačům. Zvládnutá organizace také přispěla k propagaci ČSR navenek, což výstižně shrnul časopis Pestrý týden: „Hockeyová mistrovství jsou totiž událostí, o které referují všechny významné cizí noviny, zvláštní rozhlasové reportáže z jednotlivých zápasů jsou vysílány přímo ze zimního stadia do mnoha zemí, v Praze dlí řada zahraničních novinářů – jedním slovem: o Československu, jeho sportu, obecenstvu a demokracii se nyní píše snad v celém světě.“ ○
1 Pohled na zaplněný zimní stadion na Štvanici před jedním z utkání v rámci mistrovství světa konaného zde ve dnech 11.–20. února 1938.
2 Momentka z vypjatého utkání mezi ČSR a Německem o bronzové medaile.
3 Tým ČSR nastupuje k utkáním se Švýcarskem, v lóži prezident dr. Beneš s manželkou Hanou.
4 Nadšení diváků – Čechoslováci právě vstřelili druhý gól v zápase proti Německu o třetí místo.
5 Tým Československa
