Děje se to skoro měsíc co měsíc. Na Sedmičce vyrůstají jako houby po dešti podniky, které by ještě před deseti patnácti lety platily za pravou exotiku: obchody s farmářskými potravinami nebo vinylovými deskami, bistra s veganskými hamburgery či bary s pivy značek, o kterých průměrný konzument v životě neslyšel. A samozřejmě kavárny, v nichž se u stolů z neopracovaného dřeva sklání „kreativní třída“ nad laptopy a usrkává fair trade kávu od pěstitele, jehož zná fousatý barista jménem. Právě to je klišé, které průměrnému Pražanovi vyvstane na mysli, když se dnes řekne Letná.
Byly ovšem časy, kdy západní polovina Sedmičky tímto způsobem vyhlášená nebyla. „Jako mladou dívku mě více zajímaly kavárny ve vnitřní Praze, jako byl Filmový klub, Slovanský dům nebo Viola. Nepamatuji si na Letné na žádnou význačnou kavárnu, spíš jen hospody,“ říká osmašedesátiletá Dagmar Kierans, která vyrůstala v ulici Na Zátorce a po letech emigrace se v polovině devadesátých let vrátila do Prahy. „Co se týče kaváren a restaurací, každým rokem se to tady lepší a lepší.“
Nárůst počtu podniků s dobrým jídlem a pitím odráží obecně zvýšenou životní úroveň obyvatel čtvrti, ale také částečnou proměnu jejich složení. Vyhlášená čtvrť láká movitější obyvatele, rostou ceny nájmů a dochází ke stěhování původních usedlíků jinam. To je ve zkratce fenomén, kterému se říká gentrifikace.
Kam až to může vést?
Zatímco v ČR začíná pouze vystrkovat růžky, s přímými důsledky přílivu mladších a movitějších obyvatel mají zkušenosti hned v několika berlínských čtvrtích, například v Prenzlauer Bergu. Tamější šik kavárny jsou plné třicátníků, podíl obyvatel nad pětašedesát let ve středu čtvrti ale činí pouhých sedm procent. „Máme sklon nahlížet na tento vývoj jako na rozkol mezi mladšími a staršími generacemi. Když se ale podíváme blíže, zjistíme, že dělicí čára prochází mezi chudými a bohatými,“ říká německý odborník na gentrifikaci Andrej Holm. „Na rozdíl od přistěhovalého zástupce střední a vyšší třídy si důchodce v původně dělnické čtvrti dříve či později nemůže dovolit zvyšující se nájem, potažmo koupit byt.“
Ještě křiklavějším příkladem takového vývoje jsou některé čtvrti v San Francisku, kde nájemné roste tempem přes deset procent ročně. Za garsonku v původně přistěhovalecké části Mission District se dnes platí přes tři tisíce dolarů měsíčně. A jiné jídlo než rychlé občerstvení těžko seženete za méně než třicet dolarů, čtvrtinka piva z biosladu stojí osm. Symbolem San Franciska se také staly bílé autobusy s tmavými skly, přezdívané Googlebusy podle jednoho z internetových koncernů, které svým zaměstnancům nabízí dopravu zdarma do šedesát kilometrů vzdáleného Silicon Valley. Tedy těm, kvůli kterým starousedlíci čelí zvyšujícím se životním nákladům. Došlo už i na házení kamenů na tyto nenáviděné „vesmírné lodi, ve kterých přistáli mimozemští feudální páni“, jak píše kalifornská spisovatelka a aktivistka Rebecca Solnit.
K vytlačování chudších obyvatel z určité oblasti bohatšími docházelo už v překotně rostoucím starověkém Římě. Pojem gentrifikace pochází z anglického slova „gentry“, které označuje nižší šlechtu, jež se koncem devatenáctého století stěhovala z venkova do velkých měst. Proces gentrifikace byl však popsán až v šedesátých letech minulého století.
Učebnicově probíhá takto: čtvrť v širším centru metropole získá připojení k metru a zároveň v ní zavřou spalovnu (nebo jako v případě Prenzlauer Bergu v ní padne Berlínská zeď). Právě díky původně nižší kvalitě života v ní dosud žili spíše chudší lidé, najednou se však z nejrůznějších důvodů stává atraktivní i pro ty movitější. Průkopníky nového osídlení bývají umělci, studenti a všemožní nonkonformisté, které lákají nízké nájmy v zajímavé lokalitě. Vedle dělnických hospod otevírají stylové bary, nezávislé galerie a komunitní zahrady.
Pro méně alternativní, zato lépe zajištěné zájemce o bydlení se adresa v trendy čtvrti stává jakýmsi statusovým symbolem. Podobně jako na Letné. „Jasně, znám spoustu lidí, co tu bydlí proto, že je to cool,“ přikyvuje čtyřiadvacetiletá studentka fakulty humanitních studií Kateřina Kilianová nad šálkem espressa v designovém podniku v Ovenecké. „Podotýkám, že to není můj případ, líbí se mi výhled na Prahu a to, že je tady v ulicích tolik slunce.“ Co do potřeb kulturního a společenského vyžití je však rodačka z Olomouce vcelku typickou nositelkou popisovaných změn: místo do hospod chodí do kaváren nebo na vernisáže moderního umění, a v restauraci si stěží objedná svíčkovou s pěti knedlíky, protože je veganka. „Tak zrovna dnes mi jeden mladík řekl, že jsem letenská hipsterka,“ směje se Kateřina. „Asi proto, že mám brýle s tlustými obroučkami.“
Odchod do Libně
„Praha 7 je populární čtvrť, která má co nabídnout mladým a kreativním lidem s vysokými nároky na způsob trávení volného času, příjemné prostředí města s lidským měřítkem a množstvím dobře dostupné zeleně,“ říká sociální geografka Michaela Pixová, která se procesy gentrifikace dlouhodobě zabývá. „Poměrně zásadní je přítomnost velkého množství kulturních institucí – Akademie výtvarných umění, Národní galerie, DOXu, La Fabriky, spousty menších galerií, klubu Cross a dalších.“ Její slova potvrzují i předběžné závěry Strategického plánu rozvoje MČ Praha 7, podle kterého obyvatelé Sedmičky nejvíce oceňují dopravní dostupnost, Stromovku a rozmanitost čtvrti s její širokou nabídkou restaurací, kaváren a kultury.
Podobně to vidí zřejmě celá řada dalších lidí. Po letech úbytku obyvatel od roku 2001 totiž stoupá počet rezidentů na Sedmičce i o tisícovku ročně (na začátku roku 2015 tu celkem žilo 42 381 lidí). Rostoucí zájem o čtvrť se přirozeně odráží na cenách nemovitostí a nájmů. „V Praze 7 se citelně zvyšují nájmy a ceny nemovitostí, zatím ale ne do žádné astronomické výše,“ pokračuje Michaela Pixová. „Už se ale projevuje tendence, že ten, kdo nemá dost peněz na to bydlet na Letné, jde žít do spodních Holešovic. A ten, kdo nemá ani na to, jde přes řeku do Libně.“
Tento vývoj v českém kontextu ovšem brzdí jedna důležitá okolnost – jak vyplývá ze sčítání lidu, domů a bytů z roku 2011, žije pětina českých domácností ve vlastním bytě a necelých deset procent v družstevním, přičemž v podnájmu bydlí jen něco přes dvaadvacet procent domácností. Vzhledem k vnitroměstskému charakteru čtvrti je poslední číslo v případě Sedmičky zhruba dvojnásobné. Za minulého vedení radnice bylo navíc privatizováno 92 procent bytů městské části. Jen pro srovnání – v Berlíně je podle údajů z roku 2012 pronajímáno celých 84 procent bytových jednotek. I berlínská radnice začala v rámci úspor ve velkém rozprodávat městské byty, a to přímo do rukou soukromých investorů. Tak se stalo, že se za posledních sedm let zvýšil průměrný nájem ve městě téměř o polovinu.
Ještě tady pořád jsme
Každopádně, jak dokládají statistiky, Praha 7
mládne. Mezi novousedlíky jsou nejvíce zastoupeni lidé ve věku do třiceti let. Podíl obyvatel nad 65 let činí aktuálně 16,3 %, což je o dva procentní body méně, než je pražský průměr. A zatímco takzvaný index stáří byl na Sedmičce ještě v roce 2004 výrazně vyšší, než byl průměr v hlavním městě, dnes je druhý nejnižší v metropoli. Strategický plán rozvoje to dává do souvislosti také s finanční situací starších obyvatel, kteří si bydlení a život ve čtvrti často už nemohou dovolit. „Někdy si lidé podávají žádost o byt v domě s pečovatelskou službou i z obavy, že jim na úhradu nájemného už nebudou stačit peníze,“ komentuje situaci hlavní koordinátorka pečovatelské služby Prahy 7 Jana Šimečíková.
„Je škoda, že už tu nejsou mléčné bary, kam jste si mohli po ránu zajít na kakao a chleba s máslem,“ povzdechne si pětaosmdesátiletá Olga Vránová, která od svých tří let bydlí ve stejném bytě v Korunovační ulici. „Do těch nových kaváren já ani moje kamarádky nechodíme, je to moc drahé.“ Podobné dojmy zaznívají i v předloni realizované půlroční studii s názvem Plánuj Letnou, v jejímž rámci měli místní možnost se na sousedských setkáních vyjádřit k proměnám svojí čtvrti. „Hlavně v horní části Letné si řada lidí skutečně stěžuje na drahotu a ztrátu autentičnosti, cítí se vytlačováni,“ říká Pavel Borecký, antropolog a spoluzakladatel Anthropictures, organizace zkoumající městský rozvoj, která studii připravila.
Art district pro všechny
Na nábřeží Kapitána Jaroše si ovšem výše popsané souvislosti uvědomují. „Děláme vše proto, aby Sedmička byla kulturním centrem metropole, ale rozvoj naší městské části zároveň nebyl jednostranný,“ říká radní Silvie Kratochvílová, do jejíž kompetence spadá sociální politika. „Kupříkladu jsme ve spolupráci s neziskovým sektorem i místními firmami a živnostníky vytvořili jedinečnou síť sociální pomoci seniorům, kteří se potýkají s příliš vysokým nájemným, dluhy nebo dlouhodobou samotou.“ Radnice tak dává k dispozici sto dvacet bytů pro seniory v domě s pečovatelskou službou a navyšuje počet sociálních bytů s nájmem 70 korun za metr čtvereční a bytů se sníženým nájemným 99 korun za metr.
Lidé se navíc kvůli rostoucímu nájemnému nezřídka dostanou do finančních problémů. Opustit totiž byt, kde strávili většinu svého života, je pro většinu nepřekonatelný problém. „Měli jsme tu paní, která radši bydlela a topila jen v kuchyni, i když platila za další dvě místnosti a byt byl pro ni celkově nevyhovující, prostě proto, že se zde narodila a strávila celý svůj život. Po ztrátě blízkých se lidé na své známé prostředí upnou,“ líčí Ludmila Koudelová z oddělení sociální péče, kde lidem v nouzi kromě jiného pomohou i s vyplněním žádosti o příspěvek na bydlení. Například loni vyplatil úřad práce na této dávce jen v Praze 7 přes 64 milionů Kč.
Městská část také na podzim spustila projekt Sedmička seniorům, jehož prostřednictvím zabezpečuje nemajetným seniorům pravidelnou stravu, základní hygienické pomůcky a další služby. „Sami organizujeme podporu sociálně nejslabších obyvatel čtvrti, kterým státní systém sociální pomoci nemůže zajistit veškeré jejich potřeby. Mezi tyto aktivity patří také potravinové sbírky či obědové konto soukromých dárců pro děti, jejichž rodiče si nemohou dovolit platit stravování ve školách,“ vysvětluje Silvie Kratochvílová.
Pro ty, kdo potřebují dlouhodobou pomoc nebo se dostali do tíživé životní situace a nevědí, kam se obrátit, radnice právě spustila kampaň Zeptejte se bez obav. Zřídila e-mailovou adresu a dvě telefonní linky sociální pomoci, na které se může kdokoliv zcela anonymně obrátit pro radu. Na úřadě městské části také funguje bezplatná finanční poradna nebo právní poradenství zdarma. Stačí to, aby se z Letné nestal pražský Prenzlauer Berg? „Městská část samozřejmě nemůže určovat ceny komerčních pronájmů,“ doplňuje socioložka Pixová. „Současné vedení radnice je ale naštěstí sociálně velmi citlivé a například se snaží o rozvoj sociálního bydlení.“
Vývoj, který lze označit za gentrifikaci, tedy sice jde pozorovat i na Sedmičce. Zdaleka však ne takovou měrou jako třeba v Prenzlauer Bergu, kde tento proces pokročil do velmi hluboké proměny čtvrti. To koneckonců potvrzuje také zmiňovaný výběr restauračních zařízení. I v okolí Akademie výtvarných umění nebo Letenského náměstí si totiž vedle vypiplaného trendy jídla za tři stovky lze dát pivo za třicet v zakouřené hospodě, kde nad hlavami štamgastů hraje Sparta proti Jablonci. Je hezké, že Sedmička a zvláště Letná platí za adresu, kde lidé chtějí bydlet. Důležité ale je, aby se tu dobře žilo všem. ○
Kam se můžete obrátit?
Oddělení sociální péče
Naďa Zelinková – vedoucí
tel.: 220 144 097, 739 553 133
email: zelinkovan@praha7.cz
Kontakty na sociální pracovnice:
Bc. Pášová Eva – 739 553 142
Hrubcová Renáta – 739 553 152
Mgr. Hanušová Vladimíra – 739 553 138
Slimáková Zuzana, DiS. – 739 553 172
Koudelová Ludmila – 739 553 131
Zeptejte se bez obav
Anonymní konzultace
tel.: 220 144 087 či 739 553 133
email: socialnipomoc@praha7.cz
Bezplatná finanční poradna
Každý první čtvrtek v měsíci vždy od 10.30 do
12.30 hodin v Domě s pečovatelskou službou
U Studánky 15, Praha 7, vám vyškolení specialisté zdarma pomohou vyřešit situaci ohledně dluhů či exekucí a poradí s plánováním financí.
Dávky státní sociální podpory
Příspěvek na bydlení
Stát touto dávkou přispívá na náklady na bydlení rodinám a jednotlivcům s nízkými příjmy. Nárok na příspěvek má vlastník nebo nájemce bytu přihlášený v bytě k trvalému pobytu, jestliže 35 % příjmů rodiny nestačí k pokrytí nákladů na bydlení a zároveň těchto 35 % příjmů je nižších než příslušné normativní náklady na bydlení stanovené zákonem (v Praze je
to v případě jednotlivce v nájemním bytě 7731 Kč).
O příspěvek se žádá zpětně za uplynulé čtvrtletí,
a to na: Úřadu práce pro Prahu 7, nábřeží Kapitána Jaroše 1000, tel.: 950 178 111, email:
posta.abg@aa.mpsv.cz.
