Vaše studio sídlí v bývalé továrně na vodoměry nedaleko holešovické tržnice. Jak jste tohle místo objevil?
Je to restituce z devadesátých let. Tuhle továrnu založil někdy v roce 1884 můj prastrýc Adolf R. Pleskot. Byl to koumák a vynálezce. Nejdřív tady zpracovával olovo, ze kterého odléval trubky, což byl také jeho patent. Dodnes se ještě nacházejí v některých domech. Nedávno mi zrovna někdo přinesl kousek potrubí s vyraženým Adolf R. Pleskot – továrna Holešovice. Ve třicátých letech, když se začaly měřit odběry vody, zkonstruoval vodoměr. Proto také na fasádě stojí nápis První česká továrna na vodoměry. Řez prototypem jeho vodoměru je vystavený ve vodárenském muzeu v Podolí. Prastrýček vymyslel řadu patentových vynálezů, některé ale byly dost legrační.
Co pak bylo s fabrikou dál?
V padesátých letech se tu po znárodnění usídlil Výzkumný ústav ocelářský, což bylo ještě dobré. Jenže pak vznikly Spojené ocelárny Kladno, takže se celé osazenstvo včetně mého tatínka, který tu pracoval, nuceně přestěhovalo do Kladna. Od té doby továrna pustla, až ji v osmdesátých letech paradoxně zachránila základní organizace KSČ a místní straníci, protože to byli Holešováci a nechtěli se nikam stěhovat. Původně se totiž měla fabrika podle územního plánu zbourat a na jejím místě postavit bytové domy. Pak ale prý základní komunistická buňka řekla: Ne, my tu chceme dožít penze. A díky tomu se dům uchoval až do restituce. Během té doby se tu také vystřídala truhlářská a zámečnická dílna, ale celkově to bylo v opravdu špatném stavu. V době restituce to bylo přímo příšerné.
Už tehdy jste tu chtěl mít ateliér?
Rozhodně, tedy se souhlasem rodiny, protože jinak bych byl někde v pronájmu.
Působíte dojmem patriota. V Holešovicích i bydlíte?
Ne, jsem z Prahy 10. Nikdy jsem se už potom nepřestěhoval, protože mi vyhovuje víc dojíždět než tu bydlet.
Jednou z přístupových cest do Holešovic je Libeňský most. Na kterou stranu se jako architekt stavíte ve sporu o jeho budoucnosti? Zbourat a postavit nový, nebo opravit?
Rozhodně opravit. Nedávno jsem četl dokonce o variantě zbourat a postavit kopii. Přišel s ní Zdeněk Lukeš v Lidovkách a podle mě je to úplný nesmysl. Nejsem do téhle problematiky tak ponořený, abych dokázal určit, v jak hodně špatném stavu most je. Každopádně mám ale dost zkušeností a vím, že každá stavba se dá zachránit, když se chce. Proto jsem rozhodně pro záchranu. A jsem také proti jeho rozšiřování. Ten most měl být opravený už dávno – řeči o jeho zbourání mě přímo iritují. Na radnici Prahy 8 leží projekt se stavebním povolením, který počítá nejen s likvidací mostu, ale i jeho libeňského předmostí. Jsou tam vyprojektované hrozné věci. Sám jsem se propojením Prahy 7 a 8 zabýval, ale pak nás Praha 8 z tohoto projektu vyřadila.
A jak byste vyřešil lávku mezi Holešovicemi a Karlínem?
Člověk nemusí být velký dopravní inženýr, aby ho napadlo, že tady chybí. Shodou okolností jsem byl členem poroty soutěže na lávku, která měla vést od brány starých jatek přes cíp Štvanice na Rohanský ostrov. Tuhle trasu bych doporučil, ale vůbec ji nepokládám za tak zásadní, jako je prodloužení ulice Komunardů přes Vltavu až ke karlínskému tunelu pod Vítkovem. Dokonce si myslím, že by tam neměla být lávka, ale plnohodnotný most pro auta, tramvaje, chodce i cyklisty. Když se podíváte do mapy, uvidíte, že Komunardů a s ní i celé Holešovice s tímto propojením logicky počítají.
Dlouho se vedou debaty i nad tím, co s brownfieldem Bubny-Zátory…
Kdybych měl volnou ruku, sledoval bych především východozápadní spojení, tedy mezi Libeňským mostem a třídou Milady Horákové. V tomto případě bych byl pro ulici se vším všudy, tedy i s dopravou, aby se neplížila někde kolem. Myslím si, že dobře dimenzovaná městská třída má v tomto území pořád smysl. Mám na mysli bulvár, kde by měli svůj prostor řidiči, chodci, tramvaje, stromořadí i obchody. Prostě všechno, co na takovou třídu patří. Vím, že pro řadu lidí jsou auta v ulicích strašák, ale všichni se rádi pohybujeme tradičními ulicemi. Vezměte si třeba ulici Komunardů, kde se dohromady plete úplně všechno – auta, tramvaje, chodci, cyklisti i zahrádky na chodníku. Co může být krásnějšího? Ale založit takovou ulici dnes se zdá nad lidské síly, protože do toho hned začnou mluvit všemožní specialisté a najednou se zjistí, že něco podobného snad ani nejde udělat. A co se týče zástavby – osobně bych byl velmi skromný. Současná holešovická dimenze bloků je krásná a moderní – myslím, že by stačila dnešní výška domů okolo pětadvaceti až třiceti metrů. Nepotřeboval bych víc.
V Bubnech také nedávno padly k zemi bývalé drážní dílny.
Trochu škoda to je, ale zase když se má založit nové dobré město… V podstatě konkrétně na toto nemám názor. Co ale vím, je, že by se nádraží Bubny do této výstavby mělo citlivě zapojit, protože jde skoro o paměť národa.
Hodně se také řeší, jak by měla v budoucnosti vypadat holešovická tržnice.
Ačkoli ji mám přes ulici, tak do ní po pravdě moc nechodím. Když vyrazím třeba na oběd, raději se vydám po Komunardů někam dozadu, protože tu vždycky potkám spoustu známých. Mám pocit, že už je to moje ulice. Co se týče budoucnosti, to je těžká věc. Jednou tohle území bude muset doznat nějaké urbanistické intenzifikace, protože ho nejde donekonečna uchraňovat v historické podobě – tedy ono se neuchraňuje, ono žije ze své podstaty.
V plánu je například otevřít tržnici víc kultuře.
To je dobrý směr, třeba nový cirkus Jatka78 je bezvadný. Pamatuju si ještě komunistickou éru, kdy se v těch halách odehrály minimálně dvě skvělé výstavy. Směřování ke kultuře, obzvlášť té alternativní, bylo už v osmdesátých letech v tomto prostoru aktuální.
Pomineme-li tato místa, je pro vás Praha 7 ještě něčím specifická?
Rozhodně je výjimečná už tím, že je velmi charakteristická a zapamatovatelná. Díky Vltavě nemá násilně upravované hranice jako třeba Žižkov a Vinohrady, baví mě i její rozdělení na horní Letnou a dolní Holešovice, další podčásti jsou kolem Stromovky nebo třídy Milady Horákové. Žiju dnes a denně ve spodní části, co se přimyká k holešovickému meandru, a i když se tu život vyvíjí k lepšímu, mrzí mě, že jsou zde cítit více soukromé aktivity než městské. Ale co je velmi cenné a kam nemůže dosáhnout soukromník ani menší společnost, nýbrž jenom městská část, jsou okraje Vltavy. Okolo nich je nyní spíš nebezpečno než bezpečno. Tam je velký potenciál rozvoje veřejného prostoru.
Na náplavkách pracuje radní Lenka Burgerová, která by ráda dosáhla toho, aby bylo možné pěšky obejít celou čtvrť od Negrelliho viaduktu až do Stromovky.
Rozhodně jde o dobrou věc, ale hlavní problém není jen v podélném pohybu okolo řeky. Břehy nejvíc zaktivují takzvané příčné ataky. Ty jsou veledůležité. Kolem bubenského nábřeží až do Komunardů můžete také projít po náplavce okolo řeky. Ale byl jste tam někdy?
Jezdím tudy občas na kole, pěšky jsem tam ale nešel.
Nechce se vám tam, viďte. Zdá se mi to jako zmařená investice – náplavka vznikla jistě za povodňové peníze jako nová hráz, ale co byste tam dělal? Pokud vám není sedmnáct a nejdete se tam schovat na rande, tak co tam? Proto si myslím, že břehy ožívají tehdy, když sbírají aktivity z příčných směrů. To znamená z domů, dvorů, městských celků. Musí tam být nějaké kavárny nebo kluby, aby tam bylo co dělat.
S čím dalším se podle vás čtvrť potýká?
Města se nemění ze dne na den, z roku na rok, z pětiletky na pětiletku, ani z jedné vlády na druhou. Města se mění po staletí a tisíciletí. Osobně se mi zdá, že se za šestadvacet let svobodného neortodoxně plánovaného stavění skoro nic zásadního nezměnilo. Sice všichni nadávají na developery, jak těží a bohatnou z měst, ale je pravda, že kromě nich – i když všechno s nimi není samozřejmě v pořádku – moc impulzů z veřejné správy nepřišlo. Zaráží mě také to, že se jednotlivé městské části nejsou schopny ve svých stykových územích domluvit. Praha 7 i Praha 8 si každá střeží své teritorium, dokonce mám pocit, že se s Prahou 7 moc nebaví ani Praha 6. Nejde přeci o Holešovice, Dejvice, Libeň nebo Karlín, jde o Prahu.
V Ostravě jste ze země vyzvedl bývalý plynojem a vybudoval v něm multifunkční aulu Gong. Myslíte si, že se i v Holešovicích nebo v Bubnech nachází podobná industriální památka, která by šla takovým způsobem oživit?
V podobném rozměru rozhodně ne. Praha 7 je původně také industriální čtvrť, ale víte dobře sám, že jde o menší továrničky. Něco tak obřího, jako jsou haly v Dolních Vítkovicích, to se tu prostě nevyskytuje. Jen si vezměte, že tento plynojem je vysoký přes třicet metrů. To je úplně mimo měřítka Prahy.
Jak jste tam řešil akustiku? Dají se takové věci dopředu propočítat?
Zrovna akustika se dá dopředu spočítat. I když v prostoru, který jsme řešili, se moc exaktně určit nedala. Na druhou stranu vždycky mělo jít o kongresový sál s elektronickou podporou ozvučení. Na to funguje skvěle. Ale zrovna nedávno mi říkal syn, že se mezi klasickými muzikanty o Gongu nepovídají špatné věci. Znovu ale opakuju, že Gong není primárně filharmonická hala, to v žádném případě.
Kromě Gongu jste podepsaný i pod dalšími známými realizacemi, jako je energeticky soběstačné ústředí Československé obchodní banky, ostravský Svět techniky nebo průchod valem v Jelením příkopu. Na čem pracujete nyní?
Je toho dost, ale nejdůležitější jsou momentálně dvě věci. Pro Prahu 4 kreslíme bytovou výstavbu na Kavčích horách, což jsou trochu větší domy zhruba šedesát až sedmdesát metrů vysoké, a v Ostravě pracujeme pro Kofolu.
Takže se už konečně rozhodla přestěhovat z Krnova a nevozit náklaďáky s limonádami po serpentinách, kde se jezdí ralley?
Bude to jejich nové ústředí. A shodou okolností si Kofola vybrala jeden z objektů v dolní části Vítkovic, takže po plynojemu teď předěláváme bývalé hornické koupelny.
Ing. arch. Josef Pleskot
(*3. prosince 1952)
Patří mezi nejznámější české architekty, za své realizace získal řadu ocenění a jeho stavby pravidelně reprezentují českou architekturu na mezinárodních přehlídkách. V roce 2009 byl v odborné anketě organizované časopisem Reflex zvolen nejvýznamnější osobností české architektury dvacetiletí 1990–2009, před dvěma lety získal titul Architekt roku za návrh centra Svět techniky
v Ostravě, jež je součástí projektu revitalizace areálu Vítkovických železáren. Známá je jeho konferenční aula Gong v Ostravě, ústředí Československé obchodní banky v Praze nebo generální konzulát ČR v Mnichově. Pracuje v bývalé továrně na vodoměry v Holešovicích, kterou založil jeho prastrýc.
