Výstavba I. veletržního paláce – první části mohutného komplexu pražské „obchodní City“, jak si ji vysnil PhMr. Boháč se svými spolupracovníky, pokračuje. I když navenek se vše zdá být v nejlepším pořádku, stavbu od počátku provázejí obtíže pramenící z nedostatku financí. Přestože se podařilo získat peníze z úvěrů, nejdůležitějším impulzem bylo schválení zákona č. 109 Sb. z července 1927, kterým stát přebral záruky za další půjčky ve výši 45 milionů Kč určené na dokončení paláce. Nedlouho poté bylo rozhodnuto, že Stavební družstvo pro výstavbu obchodních domů, které mělo stavbu nových výstavních objektů na starosti, bude sloučeno s již existujícím podnikem Pražské vzorkové veletrhy v jednu akciovou společnost. I když část akcií nově vzniklé společnosti měla připadnout městu Praze, samospráva byla pouze menšinovým podílníkem. Rozhodující část akcií a tím i největší vliv v nové společnosti získal ne zcela transparentním způsobem PhMr. Václav Boháč a jeho příbuzní. Celkově vlastnil více než 50 % akcií, a proto není překvapením, že se na první valné hromadě společnosti 4. dubna 1929 stal i předsedou správní rady. Jeho zástupcem byl zvolen podnikatel Rudolf Barta, hlavní město pak v orgánu reprezentoval člen pražské městské rady Otakar Hadrbolec.
Turistická atrakce
Budova I. veletržního paláce, byť ještě ne zcela hotová, hostila již 17. podzimní vzorkový veletrh na přelomu září a října 1928. Velkým tahákem slavnostního otevření byla prezentace Slovanské epopeje, přičemž vernisáže se osobně zúčastnil i autor díla Alfons Mucha. Podobně jako dnes totiž nemohla být rozměrná plátna vystavena v běžné galerii. Palác byl definitivně dokončen až pro jarní veletrh v roce 1929. Bylo však evidentní, že obrovská budova potřebuje najít smysluplné využití, které bude generovat příjmy i v době mimo konání veletrhů. Části paláce tak byly pronajímány k nejrůznějším akcím – výstavám, koncertům nebo trvale různým obchodním společnostem. Majitel paláce jeho propagaci opravdu nezanedbával, nechal o něm natočit reklamní film a zajistil, aby kolem něj jezdily autobusy se zahraničními turisty.
V dubnu 1930 se konala další valná hromada společnosti Pražské vzorkové veletrhy (PVV) a ve výroční zprávě sestavené správní radou bylo konstatováno, že čistý zisk společnosti za rok 1929 přesáhl 1,5 milionu Kč. Tohoto pozitivního výsledku bylo však dosaženo jen za pomoci velmi kreativního účetnictví – veškeré splátky půjček, úroky nebo provozní náklady paláce sem nebyly započítány. Skutečný stav společnosti byl naprosto opačný, než jak jej zpráva líčila – celkové zadlužení PVV přesahovalo tehdy astronomických 110 milionů korun. I přes nezdravě optimistická veřejná prohlášení Václava Boháče napětí způsobené hospodářskými výsledky PVV rostlo. V průběhu roku 1930 se realizovala úsporná opatření v rámci vnitřního fungování. Pověstným vytloukáním klínu klínem byla další půjčka ve výši 23 milionů od pojišťovny Victoria, která byla použita na uhrazení nejurgentnějších dluhů z dřívějška. Katastrofální stav společnosti potvrdila i analýza provedená Legiobankou při žádosti PVV o další úvěr. Na podzim roku 1930 začal tlak na PVV a především na Václava Boháče sílit. Příčinou byla velice kritická zpráva zástupce ministerstva obchodu Dr. Brejchy o hospodaření společnosti. V listopadu téhož roku vznikla komise pod vedením městského radního Františka Titěry, která měla vyšetřit skutečný stav společnosti a kontrolovat její chod. V té době bylo již evidentní, že Boháčovy dny ve funkci šéfa PVV se blíží ke konci. Dosavadní ředitel byl na jednání správní rady 17. prosince 1930 poslán „na dovolenou“, a skončila tak jeho neomezená vláda nad pražskými veletrhy. Ve stejný den byla ustavena sanační komise za účasti zástupců státu, města Prahy a především věřitelů, která měla za úkol zadlužený podnik zachránit.
Bojovat až do konce
Boháč se ovšem nehodlal své pozice vzdát. Vinu za katastrofální stav podniku svaloval na své podřízené a na vnější okolnosti. Dalším problémem z hlediska ozdravení podniku byl fakt, že bývalý majitel byl stále jeho majoritním akcionářem. Navíc se ukázalo, že existuje smlouva, která mu měla zajistit pozici šéfa PVV až do roku 1945. Nevyjasněné otázky ohledně definitivního ukončení Boháčova působení přispěly i k neochotě vlády jednat o státní podpoře k záchraně podniku. Patovou situaci prohloubil Boháč nejrůznějšími obstrukcemi ohledně PVV, včetně několika žalob.
Kritická osobní finanční situace, způsobená mimo jiné převzetím záruk za některé úvěry, nakonec Václava Boháče v březnu 1933 donutila přistoupit na podmínky smíru. Výměnou za odevzdání vlastních akcií, stažení žalob a příslib, že vůči PVV nebude podnikat další právní kroky, bylo Boháčovi přislíbeno vyplácení doživotní renty ve výši 5000 Kč měsíčně. Uzavřením této dohody se PVV definitivně zbavily „přítěže“ v podobě svého zakladatele.
Vedení společnosti oficiálně převzal podnikatel Rudolf Barta, pod jehož vedením a za přispění státu se PVV podařilo v průběhu třicátých let stabilizovat.
Václav Boháč se následně pokusil restartovat své podnikání a začal vydávat časopis Občan- Hospodář. Tato aktivita však neměla dlouhého trvání, protože PhMr. Václav Boháč nedlouho poté, 23. června 1935 umírá. Příznačné je, že zástupci PVV sice na jeho pohřeb přišli, nikdo z nich ale nepronesl smuteční řeč.
Život Václava Boháče je plný protikladů. Nelze mu upřít snahu i úspěchy při prosazení existence a budování veletrhů v Praze, resp. v ČSR. Na druhé straně jeho megalomanské plány a absolutní absence sebereflexe přivedly podnik téměř na pokraj zkázy, přičemž angažmá v PVV ekonomicky i profesně zcela zlikvidovalo také jeho samotného. Příběh nenaplněných ambicí a zhrouceného snu Václava Boháče tak připomíná další podobné případy – z nedávné minulosti například „stavitele“ vysočanské hokejové arény. ○
1 Reklama na Pražský vzorkový
veletrh z roku 1932.
2 Projev PhMr. Václava Boháče při zahájení podzimního veletrhu v roce 1928. Zcela vpravo tehdejší primátor Prahy JUDr. Karel Baxa.
3 Veletržní palác těsně po dokončení v roce 1929.
4 Pohled do dvorany Veletržního
paláce v roce 1932.
5 Reklama lákající na jarní PVV
v roce 1929. Veletržní palác je zde (pravdivě) označen za největší budovu v tehdejší ČSR.
6 Ing. Rudolf Barta nástupce
PhMR. Boháče v čele podniku PVV.
