Na ten pohled nikdy nezapomenu. Stál jsem na střeše bývalých Elektrických podniků na Vltavské, pode mnou tepala magistrála a okolo mě se třpytila zrcadla nainstalovaná v rozestupech přesně vyměřených tak, aby při každém kroku zobrazovala město z jiného úhlu. Postupně se začalo stmívat, do zrcadel se opíralo zapadající dubnové slunce a terasa zaplněná lidmi začínala hučet stejně intenzivně jako dálnice o pár pater níž.
Psal se rok 2013 a šlo o výstavu Neskutečnost Richarda Loskota, který se zabývá astronomií, fyzikou a optickými klamy. Uspořádaly ji tenkrát Jolanta Trojak s Klárou Ulrichovou z Galerie Laboratorio, jež sídlila jen o několik metrů dál chodbou uvnitř budovy. Prchavý odraz světla v naleštěných rámech stejně jako Laboratorio odvál čas, ale funkcionalistické Elektrické podniky dál tepají kreativitou a uměním.
Ateliéry a studia se v nich přelévají z patra do patra, lidé přicházejí a odcházejí, ale stále platí, že jde o jeden z největších kreativních prostorů v Praze. Vznikl díky developerské společnosti Orco, která když zjistila, že není schopná budovu opravit tak rychle, jak si představovala, nabídla ji za přátelskou cenu umělcům a designérům. V pěti patrech a na čtrnácti tisících metrech čtverečních tak malují, fotí, navrhují, vystavují, šijí nebo učí stovky lidí v několika desítkách studií a ateliérů.
Osa Havaj–Bubenská
Jedním z nich je grafik Jan Novák, který se do Holešovic nedávno vrátil z New Yorku od známého grafického vizionáře Stefana Sagmeistera. V Orcu si pronajímá s další- mi pěti lidmi studio o několika stolech, u kterých pracuje vždycky ten, kdo je zrovna v Praze. Ve světlé místnosti s velkými loftovými okny, dřevěnými parketami a odkrytým původním nátěrem na zdech se potkávají typografové z písmolijny Heavyweight, interiérový designér spolupracující s Debut Gallery nebo ilustrátor stojící za výzdobou letenské kavárny Pod Lipami.
„Původně jsem Orco zrovna nemusel, protože mi přišlo moc masové,“ přiznává Novák poté, co jsme probloudili labyrintem chodeb do prvního patra. „Pak se ale ukázalo, že je to naopak super. Potkáte tu lidi, se kterými se dá spolupracovat, a navíc se nemusíte starat o přízemní záležitosti, jako jestli svítí žárovka, nebo ne. Budova má vlastní servis.“ Dřív si tuto místnost pronajímala skupina fotografů jako společné studio, pak se ale začala rozpadat, až nebyli schopní složit se na nájemné. Jakmile byl ateliér volný, skočil po něm Novák s bývalými spolužáky z UMPRUM. Prostor byl totiž zrekonstruovaný a kromě nábytku už nic nepotřeboval. „Rovnou jsme přišli do hotového. Kdyby to bylo kdekoli jinde v Praze, tak takový prostor asi nezaplatíme,“ pochvaluje si Filip Matějíček z Heavyweight.
Praha 7 je baví svou živelností i množstvím míst, kde se můžou najíst a sjednávat si pracovní schůzky. „Naše srdcovka je Liberál, vietnamské bistro pod osmičkou v holešovické tržnici, Pho Letná nebo Loving Hut,“ vypočítává Novák, jenž pracoval pro sklárnu Moser nebo MeetFactory. Naopak mu vadí magistrála – proto vždy, když jde k Bubenské od Strossmayerova náměstí, přemýšlí, jestli to vezme okolo Svatého Antonína zprava, nebo zleva, aby se vyhnul proudům aut. Podobné starosti ale může na nějakou dobu vypustit – aktuálně si totiž domluvil pracovní stáž v německém studiu Haw-Lin pojmenovaném po Havaji a Berlíně, odkud pocházejí jeho zakladatelé. „Ale pak se vracím do Prahy 7,“ dodává.
Nejbělejší dům v Praze
Bubenská, jak se Orcu přezdívá, se za poslední čtyři roky stala pojmem. V polovině třicátých let, kdy byla postavena, patřila k největším kancelářským budovám v Praze. Měla vlastní suterénní lázně i prosklenou jídelnu na střeše s výhledem na Prahu. Fasádu tvořily bílé keramické obklady s vysokým leskem, o kterých se traduje, že díky nim šlo o nejčistší a nejbělejší stavbu v Československu. Pak ale přišla druhá světová válka, povrch se musel přetřít načerno kvůli zatemnění, a když jej po čase opět umyli, černá barva už zůstala ve spárách. Bělosti nepřidala ani pozdější magistrála.
I když se to zvenčí nemusí zdát, podniky dnes překypují životem. Připomínají neustále se měnící amébu, která už pojala kromě několika galerií, jako je Laboratorio, Chemistry nebo INI Gallery, i například ateliér ilustrátorů Tomski & Polanski, filmové a reklamní studio Pink Produktion, ZZZ Design Studio Mikuláše Macháčka pracujícího pro Divadlo Archa, krejčovství Akari a Segra Segra, cenami ověnčené architekty Coll Coll, audiovizuální festival Lunchmeat, sochařský pár Pavlu Scerankovou a Dušana Záhoranského nebo organizátory Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava. Sídlí tu i škola grafického a produktového designu Scholastika, kde učí trojice Adam Štěch, Matěj Činčera a Jan Kloss, kteří byli před čtyřmi lety vyhlášeni grafickými designéry roku v soutěži Czech Grand Design.
A ještě jedna pikantnost navíc – v domě se nachází obchod s teniskami Footshop. Na první pohled se může zdát, že s uměním nijak nesouvisí, ale když před několika lety oslovila firma Nike amerického rappera Kanye Westa, aby pro ně navrhl jednu sérii „sneakersek“, vyprodal se jeho model Red October ze všech světových e-shopů za jedenáct minut (a to na zahájení prodeje upozornila jedna nenápadná zpráva na Twitteru). V té době Rudé říjny stály v přepočtu pět tisíc korun, dnes jsou za ně lidé ochotni utratit na eBayi přes sto tisíc. I tenisky mohou být umělecké dílo.
Přišij si sám
Člověk si ale samozřejmě nevystačí jen s botami. Proto na Letné, v Holešovicích a Bubnech vyrostla řada krejčovských dílen a oděvních ateliérů. Šijí tu Pavel Ivančic, Mirka Talavašková, návrhářky ze studia Sistersconspiracy nebo Kristýna Javůrková vystupující pod značkou Jakoby. „Dostala jsem se sem vlastně díky BBC,“ vzpomíná na první rok života na Letné Javůrková, zatímco ve svém bytě nedaleko kina Oko uspává v náručí tříměsíčního syna Antonína. Za oknem se šeří a na parapet dosedají těžké sněhové vločky. Bylo to před několika lety, kdy její známá odjížděla jako novinářka pracovat pro BBC na rok do Holandska a hledala za sebe náhradu do garsonky v Ovenecké ulici. Návrhářka tehdy byt vzala a nakonec v Praze 7 zůstala definitivně. Časem si zařídila ve Veverkově ulici vedle kuchyně Bistra 8 dílnu, ale protože nebyla příliš reprezentativní a těžko si do ní mohla zvát zákazníky, rozhlížela se po něčem lepším. Štěstí se na ni usmálo loni na podzim, když se ve vedlejším domě uvolnil jeden z obchodů.
V té době už Veverkova fungovala jako dobrá adresa, do které se díky manželům Ivě a Petrovi Jakešovým z Bistra 8 stahovali návštěvníci z celé Prahy. „Nejsme přímo zakázkové krejčovství, ale v showroomu si lidé mohou vyzkoušet prototyp, který jim pak ušijeme na míru. Například u kabátů a košil si můžete zvolit střih, barvu a materiál. Jak stárnu a hodně holek kolem mě se vdává, přibývají i zakázky na svatební šaty. Na jaro mám už čtyři,“ líčí Javůrková. Její modely se nesou v minimalistickém duchu, proto i svatební šaty budou jednoduché, střídmé a košilové.
Návrhářka se už dlouho věnuje také takzvané slow fashion módě, kdy staré a oblíbené kousky přešívá na nové. Začínala s batohy z onošených džínů, pak přišly na řadu větší cestovní tašky. Je to cesta, kterou by se chtěla ubírat i dál a sladit ji se svými ostatními kolekcemi. Chce proto začít pořádat speciální dny ve svém ateliéru, kam by si její zákazníci mohli přijít „došít“ vlastní oblečení, pokud by jim někde chybělo poutko nebo by chtěli kapsu navíc. V jiné dny by zase byla na místě k ruce švadlena pro špendlení a větší konzultace.
Javůrková svou značku Jakoby zakládala v jednadvaceti letech jako bývalá studentka typografie, teprve na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně se návrhářství začala věnovat naplno. „V té době jsem neuměla šít ani zbla, takže říkat si oděvní designérka bylo trochu alibistické. Byly to proto takové jakoby oblečky, navíc se mi slovo jakoby neustále pletlo do řeči, tak jsem si řekla, že když ho převtělím do značky, bude mě víc cvrnkat do nosu,“ dodává.
Své studio s velkou výlohou do ulice sdílí se šperkařkou Evou Růžičkovou a Lucií Kratinovou, která vyrábí elegantní kožené doplňky Leather Utilities. Osazenstvo se ale může libovolně měnit podle toho, kdo na čem zrovna pracuje. „Nejde nám o prodeje, ale o zážitky,“ říká návrhářka s tím, že chce do budoucna pokračovat ve společných „dnech otevřených dveří“ s ostatními návrháři, šperkaři a designéry, jako byl předvánoční *christmas*design*open*Praha*7*. Kromě Jakoby se ho zúčastnila například studia Zorya, Dechem nebo Sistersconspiracy, a bude-li to možné, bude se odteď konat čtyřikrát do roka.
Bistro ve Veverkově
Není daleko od pravdy, že pokud se v Praze 7 děje něco zajímavého, vedou většinou nitky do dříve pusté a trochu nevábné Veverkovy ulice. Ještě před třemi lety byste tam našli jen second hand, večerku, mandl a obchod s kýčovitými hrnky. Pak tam ale vkročili manželé Jakešovi se svým Bistrem 8 a vytvořili miniaturní lokální art district. Přitom ani jeden z nich neměl zkušenosti z gastronomie ani s provozováním galerie. „Já jsem dělal osmnáct let šéfa marketingu ve farmaceutických firmách a Iva byla zástupce šéfredaktora v časopise Gurmán,“ vzpomíná Petr Jakeš u malého psacího stolu v kuchyni jejich podniku. Na stole mu běží laptop, průběžně odpovídá na esemesky a zároveň řeší, jestli se mu vyplatí objednat várku nové značky zázvorového piva. Jejich zaměstnání je oba ale začala štvát, proto dali výpovědi a rozhodli se v Praze otevřít něco, co tu do té doby nebylo – bistro spojené s galerií.
„Rozhlíželi jsme se po Praze 7 a Praze 6, protože jsme chtěli někam, kde to známe, a zároveň jsme stáli o rezidenční čtvrť. Dlouho jsem se pohyboval v různých business centrech a viděl, jak to tam vypadá,“ vysvětluje Jakeš. Volba nakonec padla na bývalou vietnamskou večerku ve Veverkově ulici číslo 8, kde i před revolucí fungovaly potraviny. Hned od začátku ale věděli, že má jejich restaurace sloužit také jako galerie. Najali proto kurátora Tomáše Svobodu a pustili se do díla. Za tři roky provozu se v jejich galerii nazvané Stěna vpravo od dveří a později – když se bistro rozšířilo o další místnost – přejmenované na Druhá stěna vpravo od dveří vystřídala řada jmen ze seznamu top dvaceti českých umělců. „Mezi prvními tu vystavoval dnešní rektor AVU Tomáš Vaněk, potom Jiří Kovanda, to je extra jméno, fotografové Hynek Alt s Alexandrou Vajd, skvělou výstavu tu měla Pavla Sceranková, nedávno malíř Daniel Pitín nebo Josef Bolf,“ vypočítává Jakeš.
Díky tomu se do bistra začala stahovat umělecká komunita. Lidé sem dnes chodí kvůli vernisážím, blízké Akademii výtvarných umění i slečnám za barem. Šedesát procent z nich totiž vystudovalo buď AVU nebo Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. „Nikdy jsme tu neměli za barem profíky,“ doplňuje Jakeš.
Tak vznikl efekt sněhové koule. Brzy po bistru přišlo do Veverkovy umělecké knihkupectví Page Five, potom obchod s vinyly Garage Store, svůj showroom si tu otevřely designérka Helena Dařbujánová a Kristýna Javůrková, po čase se tu objevil obchod s látkami s příběhem Kdotokdyslyšel. Fenomén Veverkovy teď chtějí využít i provozovatelé kina Oko, kteří staví v bývalém nonstopu Cobra na třídě Milady Horákové další kavárnu s barem. „Člověk se musí neustále vyvíjet, protože jakmile přestane vymýšlet novinky, začne kysnout,“ zvedá Jakeš telefon a domlouvá nákup nového kávovaru.
Ateliéry v kancelářích ODS
Když člověk zamíří v Heřmanově ulici do nenápadného průjezdu s černými obkladačkami a protáhne se okolo červenobílé závory, ocitne se ve vnitrobloku kina Oko. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby ho po pravé ruce nečekal další kreativní hub. Je sice mnohonásobně menší než Orco, ale zato se tu ve společných ateliérech sešla pestrá směsice lidí. Zajímavý je také fakt, že jde o bývalé kanceláře ODS. Pracují tu třeba malíři Pavla Malinová a Patrik Kriššák, písmomalíř Daniel Plavečky, designéři Muck, nezávislé vydavatelství KudlaWerkstatt nebo vizuální umělec Radim Labuda, který za svá videa získal před osmi lety prestižní Cenu Jindřicha Chalupeckého pro mladé výtvarné umělce.
„Pravda je, že moc nefungujeme jako veřejný prostor,“ zapaluje si na terase cigaretu letos čtyřicetiletý Labuda. Jak sám říká, je to jeho první ateliér v životě, protože doteď si vystačil jenom s kamerou a počítačem. Ale nelituje. „Nepracuju tady často, ale je to pro mě dobré místo k přemýšlení a zároveň tady potkávám lidi, které mám rád. Úplně jsem skákal nadšením, když jsem se o tomhle studiu dozvěděl,“ popisuje. Bydlí totiž jen o pár ulic dál, takže do dílny může chodit téměř v županu. A nový prostor se mu nyní hodí, protože v jeho miniaturním bytě není kromě knih k doktorandskému studiu na UMPRUM už místo na nic jiného.
V Praze žije přibližně patnáct let, z čehož většinu strávil na Letné, pak ale zažil ošklivý rozchod s partnerem a rozhodl se putovat po světě – delší dobu například strávil v amazonské džungli v Peru. Říká, že se život skládá z různých časů, přímek, sinusoid a smyček, po kterých se člověk pohybuje, někdy i po více křivkách najednou. Teď se ale považuje za stacionárního nomáda na Letné. „Rozhodl jsem se nevlastnit moc věcí a žít skromně. Natáčím pro internetovou televizi Artyčok, studuju, vydělám si akorát tak na účty, ale jsem rád, že mám dost času na čtení. To je teď pro mě nejdůležitější,“ sklepává z bot sníh, když zavírá dveře na terasu.
Někdy s kolegy přemýšlí, že by jednou za čas otevřeli ateliér veřejnosti. „Mohli bychom zkusit třeba sítotisk, na který jsme vybaveni, nebo risografickou dílnu, s níž objíždí knižní veletrhy Lukáš Parolek z KudlaWerkstatt. Jen se k tomu nějak nemůžeme dohrabat,“ dodává provinile. Byla by to další kofeinová vzpruha pro letenský art district. ○
Co je to art district?
Záměr vytvořit z Prahy 7 ještě zajímavější čtvrť, než je v současnosti. Připravuje jej radní pro kulturu a sousedské vztahy Hana Třeštíková spolu s místními kulturními institucemi. Jeho součástí budou mimo jiné vyšší dotace kulturním aktérům (už nyní se je Třeštíkové podařilo zvýšit z původních 120 tisíc z roku 2014 na dva miliony korun pro letošní rok), výraznější propagace akcí, online kulturní program všech institucí na webu Prahy 7, lepší provázanost mezi umělci a školami, oživení Holešovické tržnice jako místa pro kulturu a v neposlední řadě i vytvoření strategického plánu rozvoje kultury, kterým by se měli řídit budoucí radní a zastupitelé.
Stojí také za vidění:
Alfred ve dvoře
Františka Křížka 36
Scéna experimentálního divadla
Anna Marešová Designers
Kamenická 37
Showroom mladé designérky, která navrhla vibrátor pro 21. století Whoopdedoo. Získala
za něj také Národní cenu za studentský design
Artwall
Nábřeží Kapitána Jaroše
Venkovní galerie na opěrné zdi Letenských sadů uzpůsobená tak, aby se díla dobře prohlížela z tramvaje nebo auta
Berlinskej Model
Pplk. Sochora 9
Galerie založená na principu art and cooking. Vystavující umělec vaří pro návštěvníky večeři
Bez bot
Bytové koncerty a výstavy
www.facebook.com/vecerybezbot/
Bio Oko
Františka Křížka 15
Oblíbené klubové kino s kavárnou a barem
Cinema Ladislav_
Umělecká 5
Domácí klubové kino
Containall Stalin a Karlín Studios
Holešovická tržnice
Hudební klub a galerie se na jaře
stěhují společně do Holešovic
Oáza Collection a Dechem
V Háji 35
Showroom s bytovými doplňky a sklem
DOX
Poupětova 1
Centrum současného umění s několika výstavními okruhy a designovým obchodem Qubus
Face to Face
Ostrov Štvanice
Bývalá diskotéka, ve které chce otevřít nové kulturní centrum sdružení Bajkazyl působící momentálně v MeetFactory a na náplavce pod Palackého mostem
Fotosféra
Classic7, Jankovcova 49
Putovní festival pouliční fotografie
Galerie Petr Novotný
Heřmanova 35
Výstavní prostor zaměřený na malbu
Galerie Září
Heřmanova 33
Galerie autorského šperku
Koncept Story
Řezáčovo náměstí 2
Showroom devíti mladých českých designérů
Jana Rollo
Čechova 8
Šperkařský ateliér
Jatka78
Holešovická tržnice, hala 7 a 8
Scéna pro nový cirkus
Lab 24
Jana Zajíce 24
Oděvní ateliér s pánskou módou
La Fabrika
Komunardů 30
Scéna pro divadlo, tanec, film a vizuální umění
Mjölk architekti
Letohradská 367
Pražská pobočka známého architektonického
studia z Liberce
Památník ticha
Nádraží Bubny
Památník obětem holocaustu na bývalém seřadišti pražských Židů během transportů do koncentračních táborů
Papírna
Františka Křížka 8
Designové papírnictví
Paralelní polis
Dělnická 43
Institut kryptoanarchie umělecké skupiny Ztohoven
Pidivadlo a Cafe Letka
Letohradská 44
Studentské divadlo s kavárnou
Polansky Gallery
Veletržní 45
Galerie zaměřená na konceptuální umění
Studio ALTA
U Výstaviště 21
Multifunkční prostor zaměřený na současný tanec, fyzické divadlo a kurzy pro veřejnost
Studio Hrdinů
Dukelských hrdinů 47
Otevřená divadelní scéna s širokým okruhem spolupracovníků
Tančírna
Dělnická 12
Taneční studio s kurzy pro veřejnost
Veletržní palác, Cafe Jedna
a Knihkupectví Koenig Books
Dukelských hrdinů 47
Sbírka současného a moderního umění Národní galerie, Slovanská epopej Alfonse Muchy, kavárna s výukou tance a knihkupectví s uměleckou literaturou
VILA Štvanice
Ostrov Štvanice 858
Divadelní scéna souborů Tygr v tísni a Geisslers Hofcomoedianten
Voala
Dobrovského 8
Grafické studio s láskou k papíru
Vyšší odborná škola oděvního návrhářství
Jablonského 3
Vyšší odborná škola spojená se Střední
průmyslovou školou oděvní
Zorya
Šperkařská dílna Zdeňka Vacka a Daniela Pošty, kteří v roce 2011 získali nejprestižnější české designové ocenění Czech Grand Design
Pozn.: Výčet samozřejmě není vyčerpávající, o těch dalších zase příště.
