Každý z těchto parků je svébytný, má unikátní historii i jedinečný charakter, ze kterého vyplývají také případné limity jeho využití. Svým charakterem se vzájemně doplňují, a mohou tak – při promyšlené souhře – naplnit téměř všechny role, které jsou od nich vyžadovány. O to zvláštnější je skutečnost, že doposud neexistuje jednotná koncepce jejich využití, která by tato specifika zohlednila a stanovila pravidla, jež by předem určila charakter a rozsah akcí, které se zde případně mohou konat. Naddimenzované podniky typu Olympijský park na Letné přitom bohužel jasně ukazují, že bez transparentních a promyšlených pravidel mohou být parky využívány až na samou mez únosnosti, bez ohledu na jejich zásadní a nezastupitelnou každodenní roli v životě města i možné budoucí následky.
Z historie parků
Unikátní trojhvězdí parků Prahy 7 vznikalo přirozeně a postupně. Nejstarší z nich je Královská obora Stromovka, která byla z popudu Přemysla Otakara jako lovecká obora založena již roku 1268. Zásadní proměnou prošla během panování Rudolfa II., kdy vznikl Císařský mlýn a byla proražena štola zásobující vodou rozlehlý rybník s ostrovem uprostřed. Pozdější zásahy, mezi které patřilo vybudování dvou železničních tratí či zrušení velkého rybníka a jeho náhrada soustavou menších vodních ploch, naštěstí nenarušily charakter parku, jemuž vtiskly definitivní výraz romantické úpravy z 19. století. Poměrně razantním a dosud problematickým zásahem naopak bylo vyčlenění velké části parku pro Výstaviště, které dodnes zabírá čtvrtinu jeho bývalé rozlohy včetně přírodních částí při severní železniční trati.
Jestliže Stromovka je svým charakterem souvislého lesoparku jasně vymezena a definována, Letenské sady představují území komplikovanější a barvitější. Na rozdíl od Stromovky patří mezi parky, které se začaly utvářet až ve druhé polovině 19. století. Z původních velkorysých plánů Františka Thomayera byla realizována jen malá část, která se dnes nachází na východ od Letenského zámečku. Zásadní etapou byla pro Letnou tíživá doba 50. let, kdy byl postaven (a vzápětí opět zbořen) Stalinův pomník. „Vedlejším produktem“ megalomanské stavby byla úprava celých sadů, kterou navrhl Jiří Štursa a která dala prostoru parku jeho dnešní charakter. Hlavní osy směřující k zaniklému pomníku, střídání pásů stromů, trávníků a písečné plochy – to vše je výsledkem zásahu, který definitivně vytvořil z rozlehlé pláně jednotný celek. Přes mnohé velkorysé plány se Letenské pláni nakonec vyhnula další zástavba a její volný prostor je zvláštním a působivým protikladem hustě zastavěného centra města.
Štvanice představuje spíše než park volný prostor, který se parkem teprve může stát. O její historii i možné budoucnosti jsme podrobně psali v Hobuletu 9/2015. Stručně lze říci, že z původně rozmanité struktury ostrovů zde nakonec různými regulacemi a inženýrskými zásahy vznikl ostrov, který je poměrně ostře oddělen od obou břehů a jehož definitivní náplň je zatím velkou neznámou. Pokud se naplní představa autorů nejvýše oceněného projektu z nedávné soutěže, promění se ostrov v jednotný zalesněný prostor, kde koruny vysokých stromů vytvoří pomyslnou střechu pro nejrůznější městské, rekreační i sportovní aktivity.
Vize budoucnosti
Jaká je tedy přítomnost a možná budoucnost zmíněných parků? Charakter Stromovky je silný a zdá se, že naštěstí poměrně neměnný. Ničivé důsledky povodně z roku 2002 byly již odstraněny a park je živým prostorem, který je přirozeně a různorodě využíván po celý rok. Problematické je jeho sousedství s Výstavištěm, které z klidného parku dělá na několik měsíců v roce hlučné předpolí zdejších atrakcí. Právě zdárné řešení budoucnosti Výstaviště je i klíčem k budoucnosti Stromovky: pokud se podaří připojit k parku nesmyslně zabrané plochy, obnovit historické osy procházející Výstavištěm a zejména nalézt pro hlavní části Výstaviště takový účel, který by systematicky nenarušoval její poklidnou atmosféru, bude Stromovka i nadále velmi stabilním a přirozeně využívaným parkem. Neméně zásadní je otázka dlouho očekávané rekonstrukce Šlechtovy restaurace, která byla a v budoucnu by opět měla být přirozeným centrem života parku – ovšem bez toho, že by její provoz vyvolal zde zcela nežádoucí přítomnost automobilové dopravy.
Z charakteru Královské obory rovněž vyplývá vymezení činností, které zde lze realizovat nad rámec běžného provozu. Stromovka je působivá svou poklidnou atmosférou, která umožňuje vnímat jak její krajinářské řešení, tak proměny přírody v průběhu ročních období. Akce, které by se zde mohly konat, nesmějí žádným způsobem zasáhnout do unikátního působení celku. Tento park je klenot, který se do dnešních dnů dochoval v překvapivé celistvosti, a je naší povinností jej takto vnímat a se vší vážností o něj pečovat.
Letenské sady jsou již z principu výrazně odlišné. Prostor nabízí unikátní pohledy na město i lehce nadnesený pocit, že se nás jeho ruch vlastně netýká. Pohnutý osud místa zaniklého pomníku jako by dodal jeho okolí osvobozující atmosféru relativity dějin a s ní spojený pocit vnitřní svobody, který se v jistém smyslu týká celé pláně.
Její síla a kvalita je právě v tom, že po všech peripetiích dějin patří jen a pouze sama sobě – a rovněž těm, kteří její svébytnost se vší pokorou vnímají.
Akce na ostrov
O to větším paradoxem je skutečnost, že právě na Letenskou pláň jsou často směrovány akce, které svou uzavřeností a většinou i ryze komerčním charakterem popírají a narušují její smysl. Ze zkušenosti posledních let jednoznačně vyplývá, že jakákoli akce, která zabere a zpoplatní prostor parku, výrazně naruší či znemožní každodenní přirozený život, který je hlavním smyslem tohoto unikátního volného prostoru. Absurdita megalomanských akcí vynikne ještě více ve srovnání s pravidelnou přehlídkou Letní Letná, která se naopak do parku přirozeně integruje a umocňuje jeho jedinečnou atmosféru. Dlouholeté spory o obestavění nebo dokonce částečné zastavění pláně jsou tak bohužel doprovázeny snahami o její komerční využívání, které by její charakter navždy proměnilo. Je v zájmu čtvrti i města, aby vznikla jasná pravidla pro žádoucí kulturní život pláně, který nespočívá v „importovaných“ zážitkových areálech či tisícihlavých koncertech, ale naopak v průběžném rozvíjení jednotlivých částí tak, aby každá nalezla co nejpřirozenější kulturní náplň.
Již byl řečeno, že Štvanice je prostorem ve fázi hledání a budoucího možného přerodu. I tak je však její dnešní charakter poměrně působivý a rozhodně umožňuje rozvíjet úvahy o adekvátním současném využití. Právě Štvanice se jeví jako ideální pro pořádání velkých kulturních akcí, které vyžadují jinde nepřijatelné uzavření areálu a spontánní festivalový či koncertní charakter. Volná plocha zde nijak neomezuje charakter dočasného využití a díky nové tramvajové zastávce a letnímu přívozu je ostrov po dlouhé době i dobře přístupný.
Téma budoucnosti parků zde bylo pochopitelně nastíněno jen zběžně a v hrubých obrysech. I z mála řečeného je však zřejmé, že jakékoli budoucí aktivity zde nezbytně vyžadují dlouhodobou rozvahu a koordinaci, v níž radnice Prahy 7 musí ve vlastním zájmu hrát jednu z hlavních rolí. Konkrétní pravidla a principy, které pro jednotlivé parky navrhujeme, se proto bezpochyby stanou klíčovým tématem diskuzí, které nás v nejbližší době čekají. ○
1 Thomayerův plán Letenských sadů (Archiv NZM)
2 Stará alej ve Stromovce
(Bruner–Dvořák 1925–30, MHMP)
3 Historická fotografie Stromovky (Bruner–Dvořák 1925–30, MHMP)
4 Stromovka roku 1910 (MHMP)
5 Zastávka lanovky na Letné (Jan
Kříženecký 1907, Archiv hl. m. Prahy)
6 Letenská pláň (Jindřich Eckert 1904, Archiv hl. m. Prahy)
A jak vidí využití parků opozice?
ODS
Nové vedení radnice má možná ambici připravit koncepci využití tří velkých parků v katastru Prahy 7, kromě obecně známých skutečností ale nyní příliš konkrétní představu nepředkládá. Ke každému z parků přitom existuje jeden klíč, který ovlivní jeho další život. V případě Letné je to využití místa po Stalinovu pomníku, v případě Stromovky rekonstrukce Šlechtovky k důstojným účelům. O budoucnosti Štvanice rozhodne dopravní spojení a výstavba lávky. Provizorní přívoz a problematická zastávka tramvaje na Hlávkově mostě myšlence velkých akcí a koncertů příliš nepřejí.
Ing. arch. Ladislav Schejbal, člen oblastní
rady ODS Praha 7
ČSSD
Prahu 7 oceňují její obyvatelé jako příjemné místo pro život také kvůli parkům a parčíkům, kde mohou trávit volné chvíle. Nejpopulárnějšími jsou zejména Letenské sady a Stromovka, které ale patří hl. m. Praze. To leckdy omezuje možnosti Prahy 7 zasahovat výrazněji do jejich podoby. Po otevření tunelu Blanka se občané právem ptají, co se stalo s návrhy na rekonstrukci Letenských sadů s rybníčky a odpočinkovými zónami, které vídali na setkáních před zahájením a v průběhu výstavby od stavitelů. Měly se realizovat právě v této době. Po našich urgencích se v návrhu rozpočtu hl. m. Prahy na příští rok počítá s projektem nového rybníku ve Stromovce za 11 milionů korun a měla by se zahájit rekonstrukce Šlechtovy restaurace, což považujeme za pozitivní kroky a děkujeme členům naší strany v radě hl. m. Prahy za prosazení tohoto záměru. Podporujeme současné vedení radnice ve stanovisku, aby na Letenské pláni nevznikaly ani dočasné stavby, a neotevřela se tak branka developerům k vytouženému zastavění této plochy a pak i části Letenských sadů. Vždy proti tomu budeme důrazně vystupovat!
Daniel Štěpán, zastupitel MČ Praha 7 za ČSSD
(předseda OVV ČSSD Praha 7)
