Narodil se v Bratislavě, přes třicet let žil ve Varnsdorfu a v půlce prosince 2016 se vypravil do Prahy. „Potřeboval jsem udělat tlustou čáru a někam se posunout, sbalil jsem si batoh a vyrazil jsem zkusit štěstí do Prahy,“ vzpomíná František Novák. Nejprve bydlel u kamarádů, pak uspěl v konkurzu a čtvrtým rokem pracuje pro městskou společnost Sedmičky 7U s.r.o. Začínal se zametáním chodníků a vynášením košů, dnes má coby koordinátor úklidových komunálních služeb na starosti dvanáct lidí, kteří pracují s čisticími stroji a sekačkami, ale stále zvládne opravit i rozbitou houpačku na dětském hřišti.
Původně vyučený pletař pracoval hned po škole osm let v továrně na punčochy Elite Varnsdorf. „Dodnes si pamatuju na svou první šichtu, šel jsem v neděli v deset večer na noční, maminka mi tehdy s sebou sbalila pytlík švestek, abych je kousal a neusnul,“ vzpomíná s úsměvem František, který mimo jiné pomáhal v roce 2000 při sčítání lidu. „Chodil jsem do romských rodin, které jsem měl přesvědčit, aby se přihlásily ke své národnosti. Devadesát procent oslovených to ale stejně neudělalo. Báli se, že jim to do budoucna může uškodit, a já se jim vlastně nedivím. Stačí se podívat do historie. Jestliže budete mít neutrální kartotéku, anebo budete mít tříděné šanony, velmi jednoduše můžete jít po tom, který bude mít na hřbetě to, co hledáte,“ popisuje František, jenž se s mikrorasismem, jak jej nazývá, sám setkává. „Jednou jsem v rámci své práce hledal v okolí ulice Komunardů hydrant, z kterého bychom mohli čerpat vodu na zalévání zeleně. Auto jsem měl opodál a šel jsem vyzkoušet, zda hydrant funguje. V ruce jsem měl páčidlo, abych otevřel víko. Osazenstvo nedaleké restaurace na mě pokřikovalo a chtělo volat policii. Běžně se mi také stává, že na dvojsedadle v tramvaji sedím sám. Žiju s tím celý život. Ale už to není kámen s rohama, jen takový oblázek, který se dá i pohladit.“
Společnost 7U, kde František pracuje, funguje jako sociální podnik. „Dáváme druhou šanci lidem, kteří to mají na trhu práce těžší, nebo i těm, kterým soud třeba za drobnou krádež zadal veřejně prospěšné práce. Občas je to náročné, protože někteří ani nejsou zvyklí do práce dorazit včas,“ líčí Novák, který se snaží své svěřence neustále motivovat. „Řada z nich se třeba nesetkala s tím, že by jim někdo vykal, o něco je slušně poprosil a za dobře odvedenou práci jim poděkoval. Myslím, že respekt a vědomí, že i dobře zametený chodník dokáže někdo ocenit, je může naplňovat, a zatím to tak funguje.“
Přestože v minulosti kritizoval kamarády, že z Varnsdorfu odcházejí za lepším, sám nelituje a na návrat zatím nepomýšlí. „Neumím si představit, že bych žil někde jinde a dělal něco jiného, i když Varnsdorf by úklidovou firmu, která by zaměstnala například lidi z ulice, moc potřeboval. Třeba na to ještě dojde.