Rychlost, jakou se nám jako lidstvu daří plenit planetární zásoby, je omračující: kdybychom celou historii Země vmáčkli do jednoho roku, člověk by existoval 37 minut a za poslední 0,2 sekundy už stihl spotřebovat třetinu všech přírodních zdrojů. V současnosti bychom potřebovali jednu a tři čtvrtě zeměkoule, abychom pokryli naši poptávku po ropě, minerálech, dřevě, plodinách a masu udržitelným způsobem. Již za deset let budeme tímto tempem potřebovat dvakrát více zdrojů, než příroda dokáže sama obnovit. Některé zdroje přitom čerpáme rychleji než jiné: například ryby z oceánů mohou podle dat projektu The World Counts zmizet už v roce 2048.
Třídění a masivní recyklace tedy není jen dobrým skutkem pro přírodu, ale naprostou nutností k udržení přijatelné životní úrovně nás – zemí bohatého Severu, které oproti státům globálního Jihu spotřebují až desetinásobek zdrojů na člověka. Odpad nemůže být koncovou fází života výrobku, ale stadiem, ve kterém se suroviny použité při výrobě stanou opět zdrojem pro další využití. To je principem cirkulární ekonomiky neboli oběhového hospodářství. Přistoupit na něj neznamená jen změnu chování nás spotřebitelů, ale v první řadě nové požadavky na design a výrobu produktů a růst celých nových odvětví zpracovatelského průmyslu. Některé tyto aspekty upravuje evropský Balíček k oběhovému hospodářství, jejž bychom měli letos začlenit do našeho právního řádu v podobě novely zákona o odpadech. Stanovuje například podíl fakticky recyklovaného komunálního odpadu na 65 % v roce 2035. Že se v našem případě jedná o cíl ambiciózní, vyplývá z přehledů ministerstva životního prostředí (MŽP), podle nichž se v roce 2018 v ČR recyklovalo pouze 38 % komunálního odpadu. Asi 12 % se spálilo (energeticky využilo) a celých 46 % odpadu měst a obcí se dnes skládkuje bez jakéhokoli užitku, naopak s velmi negativními dopady na životní prostředí. Podle Institutu cirkulární ekonomiky se přitom jedná o odpad z 80 % recyklovatelný.
Vytřídit neznamená recyklovat
Praha je na tom se skládkami ještě dobře – velká část směsného komunálního odpadu z klasických černých popelnic končí ve spalovně v Malešicích. Dvě stovky popelářských aut tu denně složí odpad, který v pecích shoří na škváru (použitelnou ve stavebnictví), a vzniklé teplo slouží k výrobě elektřiny a částečně k vytápění horkovodem. Malá část pražského směsného odpadu (5 %) se nicméně dále skládkuje v Ďáblicích. Co se týče recyklace, společnost Ekokom uvádí pro celou ČR tradičně vysoké číslo vytříděných papírů, plastů, skla a nápojových kartonů – kolem 70 %. Neznamená to však, že bychom 70 % veškerého odpadu zrecyklovali; je to podíl vytříděných obalů z celkového množství obalů od zboží, které šlo v ČR v daném roce na trh. Firmy, které u nás prodávají balené zboží, mají totiž zákonnou povinnost postarat se o zpětný odběr obalových materiálů. Tuto službu pro ně v ČR zajišťuje společnost Ekokom a firmy jí za to platí. Ekokom pak spolupracuje s městy a obcemi, které mají ze zákona na starosti nakládání s komunálním odpadem, poskytuje jim barevné kontejnery, zajišťuje dotřídění a recyklaci a z výnosu platí obcím odměny za vytříděný odpad. Vytříděný obal na lince ale ještě neznamená, že se materiál skutečně zrecykluje. Nakládání s odpadem je obchod jako každý jiný, tržní hodnota vytříděné suroviny se odvíjí od poptávky a ta je často velmi nízká, protože firmy nejsou nijak motivované využívat recyklovanou surovinu místo primární, která je vyjde levněji. Současné nastavení systému podnikatele ani nevybízí k založení nových výrob na zpracování recyklovaných surovin. V Praze bylo v roce 2018 recyklováno pouze 27 % celkového objemu komunálního odpadu. Letos v květnu zadalo město vypracování nové Strategie pro přechod hlavního města Prahy na cirkulární ekonomiku, která má nakládání se zdroji zlepšit. Současně se připravuje aktualizace krajského i obecního plánu odpadového hospodářství s cílem snížit celkovou produkci směsného komunálního odpadu v Praze nejméně o polovinu do roku 2030. Pojďme se teď na jednotlivé suroviny a úskalí jejich recyklace podívat podrobněji.
Recyklovaný papír z Číny
Míra recyklace papíru je v ČR vysoká – recykluje se až 85 % vytříděného množství. Dále použitelný je však pouze papír bez znečištění a povrchových úprav jako voskování nebo impregnování. Vlákna celulózy, která tvoří hlavní surovinu pro výrobu papíru, se dají recyklovat asi 5–7×. Při každém použití se zkrátí, až je z nich drť použitelná třeba v platech na vajíčka. Ta mimochodem oproti minulým doporučením do papíru můžete odhazovat také, stejně jako ruličky od toaletního papíru.
Výroba i recyklace papíru je velmi náročná na energii a vodu, papír jako materiál pro jednorázové obaly tedy rozhodně není nijak ekologickou alternativou. Výroba jedné papírové tašky ve srovnání s tenkou igelitkou zatíží životní prostředí čtyřnásobně – aby se vám tedy papírová taška vyplatila, musíte ji použít aspoň čtyřikrát, a pokud si z igelitky uděláte ještě pytel na odpadky, papírovou byste měli pro klid svědomí použít hned osmkrát.
Recyklace papíru u nás se dosud ekonomicky příliš nevyplácela – ze sebraného množství milionu tun papíru ročně se v našich papírnách zpracovala asi pětina, zbytek se vyvážel do Asie, především do Číny, dokud jej před několika lety nezačala odmítat. Následkem toho hodnota papíru jako exportní suroviny prudce klesla a obce zřejmě budou muset sběr papíru naopak dotovat. Přestože spotřeba i produkce papíru v Evropě mírně roste, díky levnému dřevu a zavedené výrobě je stále výhodnější používat čerstvá dřevěná vlákna. Podíl sběrového papíru při výrobě nového se navyšuje, ale jen pomalu – v ČR je to nyní kolem 53 %. Obrázek nesmyslné zátěže v koloběhu papírenského průmyslu dokresluje fakt, že recyklovaný papír pro celou Evropu se (alespoň před koronavirovou krizí) masivně dovážel z Číny – některé údaje hovoří až o 90 %.
Papír
Pálením papíru v kamnech životnímu prostředí neprospíváte – z barevných lesklých letáků či obalů se mohou uvolňovat škodlivé chemikálie.
Není třeba odstraňovat kovové spony – odstraňují se pomocí magnetů během zpracování – ani plastová okénka z obálek.
Termopapír, na který se tisknou účtenky, patří do směsi.
Z krabice od pizzy můžete dát do papíru maximálně víko, pokud je čisté.
Papírové kelímky obsahují vrstvu polyetylenu a nedají se recyklovat. Bambusové kelímky také ne, některé z nich jsou navíc kvůli pojivům při opakovaném použití zdraví škodlivé.
Do papíru nevyhazujte ani knihy (kromě tzv. paperbacků) – využitelné by byly jen stránky bez vazby a především, je to škoda. Knihy se dají snadno poslat dál do antikvariátu nebo knihobudky.
Posloužit znovu může zatím jen PET
Plast se stal synonymem zahlcení planety odpadem, především kvůli fotografiím dusících se mořských živočichů nebo plovoucích ostrovů plastu v oceánech. Plast se vyrábí z ropy – fosilního, tzv. neobnovitelného zdroje, a díky svým praktickým vlastnostem a levné výrobě se ho za posledních 60 let na světě vyprodukovalo gigantické množství. Podle studie britské Královské statistické společnosti z roku 2018 bylo z celkových 8,3 miliardy tun plastu na Zemi recyklováno pouze 9 %, asi 12 % se spálilo a zbytek tu s námi stále někde je – protože plasty se rozkládají stovky až tisíce let. Odhaduje se, že asi 40 % všech plastů na světě tvoří obalové materiály, z nichž je přitom drtivá většina určena k jednorázovému použití.
V ČR se podle údajů Ekokomu podaří vytřídit kolem 70 % plastových obalů. Z nich se však po dotřídění na lince odešle k dalšímu využití asi polovina, především PET lahve, část je použita jako tuhé palivo v cementárnách a spalovnách a odhadem asi pětina stejně skončí na skládce, protože dosud to u nás bohužel často bylo ekonomicky výhodnější. Reálně tedy u nás recyklujeme asi 35 % plastových obalů (přičemž evropská kvóta pro rok 2025 je 50 %). Recyklace plastu je problematická, protože až dvě třetiny produktů jsou vyrobeny ze směsi více druhů plastu, a tyto směsi se v současnosti prakticky nerecyklují. Do plastů se navíc dávají příměsi, které je diskvalifikují pro další využití. Výroba recyklátu a jeho další použití se u nás v současné době vyplatí pouze u PET (polyetylentereftalátu) a HDPE a LDPE (polyetylenů). PET poznáte podle čísla 1 v recyklačním trojúhelníku, který najdete na každém obalu. Máte-li na výběr a potřebujete nutně výrobek v plastovém obalu, upřednostněte proto PET před jinými typy.
Zálohování jako cesta k dokonalému třídění
V posledních letech se u nás vede debata o zálohování PET lahví, které již léta funguje například v Německu a severských zemích. Vláda ČR k němu zatím přistoupit nechtěla, protože MŽP má obavy, že vyjmutí nejlukrativnější komodity, za niž obce zpětně získají nejvíc peněz, by je demotivovalo v třídění. Do zmíněné novely zákona o odpadech, kterou koncem května čekalo druhé čtení ve Sněmovně, se zálohování dostalo pouze jako umožnění dobrovolného zálohování výrobcem. Zálohování také z pochopitelných důvodů nepodporují firmy, pro které je zpracování PET výnosným byznysem. Ekologické organizace a podle dat z průzkumů také velká část veřejnosti zálohování naopak podporují. Argumentují tím, že v systému dobrovolného třídění se pravděpodobně nikdy nepodaří recyklovat více než aktuálních cca 75 % PET lahví a celých 100 milionů jich tak stále každoročně končí ve volné přírodě. Zkušenosti z Německa napovídají, že zálohování vede k 90 % recyklaci a k zásadnímu snížení množství odhozených lahví. Zálohování také podporují někteří výrobci – Mattoni jej letos zavedla ve spolupráci s obchodem Košík.cz pro novou řadu lahví s 80 % podílem recyklátu, které přes tento e-shop zpětně vykupuje. Projekt musela Mattoni dočasně pozastavit kvůli pandemii, podle PR manažerky společnosti Andrey Brožové byl však o vratné lahve velký zájem.
Bioplast líčí past
Samostatnou kapitolu tvoří bioplasty. Existuje jich velké množství velmi rozdílných druhů – od jedlých obalů z řas až po umělé hmoty z ropy, které obsahují malý podíl přírodní složky usnadňující jejich rozklad. Nejrozšířenějším typem jsou PLA – biodegradabilní plasty na bázi polymerů ze škrobu, z nichž se vyrábějí obaly s velmi podobnými vlastnostmi, jako mají konvenční plasty. PLA jsou kompostovatelné, ale pouze za splnění specifických podmínek v průmyslových kompostárnách, nikoliv na domácím kompostu. Kompostárny v ČR je přijímat nechtějí, protože jejich zpracování je problematické, do hnědých popelnic je tedy neházejte. Bioplasty zároveň nepatří ani do žlutého kontejneru – recyklovat se nedají a naopak mohou snadno znehodnotit recyklát, protože je obtížné je na dotřiďovací lince odlišit od PET. Zbývá pro ně směsný odpad a spalovna. Analýza celého životního cyklu PLA navíc ukázala, že jeho dopad na životní prostředí je ještě horší než dopad výroby ropných plastů – především kvůli způsobu produkce plodin, nejčastěji kukuřice, pro výrobu polymerů. Ty se pěstují v monokulturách velmi nešetrným způsobem, za použití velkého množství hnojiv i pesticidů. Co s tím, když někdy si prostě chceme dát pivo venku do kelímku? Ideální řešení je nosit si svůj vlastní z tvrzeného plastu, jako bývají ty zálohované. Kelímek se zeleným potiskem a nápisy jako „100 % compostable“ bohužel žádnou ekovýhrou není.
Plast
Pozor na černé plasty (třeba víčka od kelímků), třídící stroje je totiž neumějí rozeznat.
Do plastů nepatří molitan, guma, lino, plexisklo ani bioplasty.
Do žlutých kontejnerů neházejte PVC (číslo 3 v recyklačním symbolu), to patří do směsného odpadu nebo sběrného dvora. Rozhodně jej sami nepalte v kamnech, při hoření se uvolňují toxické látky.
Vytříděné plasty nemusí být čisté, avšak nesmí být mastné. Lahve od olejů musíte důkladně vymýt nebo dát do směsného odpadu.
Na barvě skla záleží
Skleněný obal je z používaných materiálů nejekologičtější variantou, protože se dá znovu naplnit. Také z hlediska recyklace má téměř ideální vlastnosti – dá se recyklovat téměř neomezeně a při výrobě nového skla se mohou až z 80 % použít skleněné střepy ze sběru. V ČR se recykluje kolem 75 % obalů a výhodou je, že se zpracovávají ve sklárnách na našem území. O to důležitější je správné třídění. Kontejnery jsou buď na čiré, nebo barevné sklo. Tam, kde je pouze zelený kontejner, není problém do něj dávat i sklo čiré. Ovšem mezi čiré sklo by se nemělo dostat sklo barevné – máte-li tedy kontejner dělený, dávejte pozor, co kam házíte. Skleněný odpad dále prochází několikastupňovým ručním i automatickým tříděním na lince, až je z něj skoro čistý skleněný granulát.
Sklo
Do kontejnerů na sklo nepatří keramika, porcelán, zrcadla ani jiná pokovená skla, autosklo, varné ani laboratorní sklo.
Na lahvích či sklenicích můžete nechávat kovové uzávěry, magnety na třídící lince je pochytají.
Sklenice nemusíte vymývat.
Tabulové sklo patří vždy do zelených kontejnerů – pro tyto účely mají po straně svislý otvor.
Z čeho se skládá nápojový karton?
Kartony označované jako Tetrapak podle švédské značky, která s obalem v polovině minulého století přišla, umožňují delší skladování potravin podléhajících rychlé zkáze. Mají čtyři nebo dokonce šest vrstev, z nichž ta papírová dává obalu pevnost, polyetylen nepropouští vodu ani mikroorganismy a hliník chrání obsah před světlem. Tetrapak se u nás třídí méně než ostatní materiály, Ekokom uvádí pro rok 2018 24 % vytříděných obalů. K recyklaci se obvykle využívá především papír, který tvoří tři čtvrtiny obalu a je velmi kvalitní. Zbytkové suroviny jako hliník a plast se většinou použijí jen coby tuhé palivo. Část nápojových kartonů se u nás zpracovává na specializované lince, která je rozdrtí, vypere a pod tlakem lisuje do stavebních desek používaných jako panely či izolace.
Nápojový karton
Do oranžových kontejnerů či popelnic patří všechny obaly od nápojů s označením C/PAP. Nepatří sem žádné jiné obaly od potravin.
Nevyhazujte kartony se zbytky nápojů či potravin.
Není třeba odstraňovat plastová víčka.
Stará pračka jako dobrý skutek
Elektronická zařízení, která dosloužila, představují ve srovnání s ostatními typy odpadů nejrychleji rostoucí kategorii, jejich množství se ve vyspělých zemích zvyšuje trojnásobnou rychlostí. V celosvětovém měřítku údajně tvoří až 5 % celkové hmotnosti odpadu domácností. U elektroodpadu je zavádějící mluvit o recyklaci, protože znovu využít se dají pouze vybrané komponenty. Zákon však všem výrobcům elektroniky ukládá povinnost zajistit zpětný odběr spotřebičů, které uvedli na trh, a jejich následné zpracování nebo likvidaci. V praxi se to děje tzv. kolektivním systémem, kterých v ČR funguje celá řada a financují jej výrobci. V Praze se drobná elektrozařízení házejí do červených kontejnerů systému Asekol. Velké spotřebiče pak patří do sběrného dvora. Pokud si kupujete novou pračku či ledničku, prodejce je povinen od vás převzít tu starou. Pokud spotřebič ještě funguje, vždy je lepší jej darovat dál než odevzdat k recyklaci. Kolektivní systém Elektrowin například zastřešuje projekt Jsem zpět, který odevzdané funkční spotřebiče po prohlídce technikem dopraví do azylových domů a dalších potřebných organizací. Na stránkách Jsemzpet.cz vyplníte krátký dotazník, a pokud bude váš spotřebič vhodný, ty velké si od vás společnost zdarma odveze.
Elektroodpad
Do červených kontejnerů patří telefony, kalkulačky, drobné počítačové vybavení, walkmany, MP3 přehrávače a další.
Nepatří sem zářivky, televize a monitory, ty můžete odložit ve sběrném dvoře.
Baterie a akumulátory můžete hodit do červených kontejnerů na elektroodpad i do zelených boxů Ecobat, které najdete v obchodech s elektronikou, servisech, drogeriích či supermarketech.
Už víme, jak na hliník
Rozměrnější kusy kovového odpadu se odevzdávají ve výkupnách a sběrných dvorech. Je dobré mít přitom na paměti, že zákon kvůli prevenci vandalismu zakazuje přijímat do výkupu umělecké nebo pietní předměty a části průmyslového nebo obecně prospěšného zařízení. Obaly jako plechovky od nápojů, konzervy, hliníkové tácky nebo alobal patří do šedého kontejneru na drobný kovový odpad. Podíl vytříděných kovových obalů je podle Ekokom kolem 60 %. Podstatnou část tvoří hliník, který se donedávna v Praze prakticky nedal recyklovat. Od minulého roku však mají Pražské služby novou linku na třídění kovového odpadu, která umožňuje oddělit železné a neželezné kovy a oba typy slisovat do balíků, připravených k dalšímu využití. Sám Ekokom bohužel separaci železných a neželezných kovů nepodporuje, takže třídění hliníku mimo Prahu je velmi obtížné. Je to přitom materiál s velmi praktickými vlastnostmi z hlediska obalové funkce i recyklace.
Kov
Dejte si záležet na vytřídění všech hliníkových plechovek. Opravdu se to vyplatí – hliník je jako jediný materiál opakovaně recyklovatelný ze 100 %.
Do šedých kontejnerů můžete dát plechovky, víčka zavařovacích sklenic i kelímků od jogurtů, hliníkové nádobí, hřebíky a šroubky, kancelářské svorky a další.
Tenkostěnný staniol, například od tavených sýrů nebo čokolády, můžete vytřídit, avšak při dalším zpracování v peci prostě shoří.
Do kontejnerů nedávejte obaly od sprejů – pokud nejsou úplně prázdné, při lisování vybuchují. Rozhodně sem nepatří plynové bomby k vařiči. Tento odpad odevzdejte ve sběrném dvoře.
Plechovky od barev a chemikálií jsou nebezpečným odpadem a v šedém kontejneru nemají co dělat.
Tragédie levné módy
Textil se trochu vymyká ostatním druhům surovin. Podobně jako u elektroniky jeho produkce celosvětově stoupá, zatímco životnost výrobků klesá. Textilní průmysl zároveň globálně patří k největším znečišťovatelům životního prostředí. Spotřebuje miliony tun materiálů ročně, avšak další využití oblečení není nijak zajištěno. Prestižní značky se naopak běžně uchylují k tomu, že neprodané kolekce raději samy zničí, aby nedošlo k devalvaci jejich brandu. Až třetina prodaného oblečení je podle některých údajů nošena pouze jednou, což z něj dělá v podstatě jednorázový obal se stonásobně vyšší ekologickou stopou, než má nějaký igelitový sáček. Možnosti předat textil k recyklaci jsou omezené – některé oděvní firmy jako H&M nabízejí zákazníkům odběr starého oblečení, nebo je možné již nenošené kusy odevzdat do kontejnerů na textil. Tímto způsobem se však u nás zužitkují jen jednotky procent z celkového množství textilního odpadu. Část oblečení z kontejnerů se vytřídí a spálí, část se prodá v síti secondhandů na podporu charit, protože ty dnes spíše než oděvy potřebují pro svoji činnost finance. Část je prodána firmám, které se zabývají recyklací nebo downcyklací textilu a vyrábějí z něj čisticí hadry, výplně do autosedaček nebo izolační materiály kolem trubek. Přibližně třetina oblečení je prodána překupníkům s textilem do třetích zemí, zejména Afriky a Indie.
Ještě více než u jiných typů odpadu v případě textilu platí, že jediným environmentálně zodpovědným řešením je do tohoto módního kolotoče vůbec nenastupovat, pečlivě si vybírat, co opravdu potřebujete koupit, a pak buď sáhnout po věci z druhé ruky, nebo investovat do kvalitního a trvanlivého kusu, který vám bude sloužit léta.
Textil
Do kontejnerů házejte jen takové oblečení, které ještě někdo může nosit. Oděvy musí být čisté a zabalené v zavázaných taškách.
Patří sem i boty, kabelky nebo ložní prádlo.
Do kontejnerů nevyhazujte koberce, kožichy, peřiny, spacáky nebo záclony. Pokud je neudáte například v dobročinných obchodech (viz box), zbývá kontejner na velkoobjemový odpad nebo sběrný dvůr.
Bioodpad není odpad
Bioodpad neboli BRKO, biologicky rozložitelný komunální odpad, má ze všech typů odpadu nejsnazší cestu ke stoprocentní recyklaci a novému materiálovému využití v podobě kompostu. Kompost je pro půdu blahodárný – zvyšuje absorpci vody, napomáhá rozkladu pesticidů, snižuje kontaminaci podzemních vod a zvyšuje obsah organické hmoty v půdě, tedy hnojí. Kompostování v prostředí velkých měst, kde většina z nás nemá vlastní zahradu, vyžaduje jisté úsilí: buď se musíte domluvit a pořídit kompostér třeba do vnitrobloku, nebo se starat o vlastní vermikompostér v bytě. Bioodpad tak v Praze tvoří nejméně pětinu směsného komunálního odpadu, často i více. Praha proto od letošního roku zahrnula hnědé popelnice do svého systému nakládání s odpadem a z 50 % dotuje jejich svoz. Pokud jste majitelem domu či jednatelem SVJ, můžete o hnědou popelnici na bioodpad, tzv. kompostejner, zažádat u Pražských služeb. Bioodpad se sváží do kompostárny ve Slivenci, která zde funguje od roku 2017 a zpracovala již přes 5200 tun bioodpadu. Vzniklý kompost využívá Praha pro údržbu městské zeleně. Do kompostárny je možné zavézt bioodpad ke zpracování i soukromě – za každých 5 kg bioodpadu vám náleží 1 kg kompostu.
Aby vznikl kvalitní kompost bez nebezpečí patogenních organismů, nesmí se do bioodpadu dávat žádné živočišné produkty a zbytky tepelně upravených jídel. Tento kuchyňský organický odpad (tzv. gastroodpad) je však také možné využít. Praha ve spolupráci s Institutem cirkulární ekonomiky letos spustila pilotní projekt, v němž zapůjčila hnědý kontejner s těsnícím oranžovým víkem celkem stovce domů v Praze 5, 6 a 7. Domácnosti do nich mohou třídit nejen kuchyňské zbytky, ale také umaštěné papírové utěrky, prošlé pečivo a potraviny v původním obalu – včetně třeba mléka v tetrapaku, jogurtů v kelímku nebo rybiček v konzervě. Potraviny a zbytky se pak v bioplynové stanici nadrtí a nechají bez přístupu vzduchu rozkládat na bioplyn, hlavně metan. Jako vedlejší produkt vzniká organické hnojivo. Projekt napomohl schválit záměr na vybudování vlastní bioplynové stanice pro Prahu, která bude produkovat bioplyn na pohon vozidel Pražských služeb i autobusů MHD.
Související surovinou, která je taky sbírána a tříděna separátně, je použitý jedlý olej. Ten lze v uzavřených PET lahvích či kanystrech odevzdávat ve sběrných dvorech nebo nově i v kontejnerech na šesti stanovištích, která od konce března fungují na Sedmičce (místa viz box). Praha navíc realizuje pravidelný mobilní sběr oleje spolu se sběrem nebezpečného odpadu (viz níže). Použitý olej z domácností by se nikdy neměl vylévat do odpadu, protože zanáší trubky. V malém množství je možné jej vytřít ubrouskem a hodit do směsného odpadu, ve větším (třeba z fritovacího hrnce) jej sbírejte do PET lahví a odevzdávejte. Sebraný olej a tuk je po vyčištění využíván jako druhotná surovina v chemickém průmyslu při výrobě některých hmot nahrazujících ropné produkty. Využívá se také jako jedna ze složek pro výrobu ekologických paliv a nově i pro výrobu elektrické energie.
Bioodpad
Do hnědých popelnic na bioodpad můžete vyhodit zbytky ovoce a zeleniny, větve, listy i trávu ze zahrady, čisté piliny, kávový lógr a čajové sáčky či skořápky od vajec.
Do bioodpadu nepatří zbytky jídla, maso, kosti, oleje a tuky, podestýlka od domácích zvířat, exkrementy.
Při třídění do hnědých popelnic věnujte pozornost i pytlům na odpad, aby byly skutečně kompostovatelné.
Nebezpečný odpad
Nebezpečný je ten typ odpadu, který má negativní vliv na životní prostředí a zdraví lidí nebo zvířat, nebo hrozí nějaké nebezpečí při nakládání s ním (je žíravý, hořlavý, jedovatý…). Nelze ho ukládat do otevřených skládek ani spalovat běžným způsobem, likviduje se ve speciálních spalovnách nebezpečných odpadů nebo se recykluje ve specializovaných firmách. Nebezpečný odpad patří do sběrného dvora (raději si ale ověřte, že ten který typ berou) nebo se nejlépe dá odevzdat při specializovaném mobilním sběru organizovaném magistrátem (příští termín pro Letnou je 18. srpna, pro Holešovice 25. srpna 2020). Více informací naleznete na www.praha7.cz/tridenyodpad.
Specifickým typem odpadu, který snad nejvíce ze všech znečišťuje městské prostředí a přitom je toxický, jsou cigaretové špačky s průmyslově vyráběnými filtry. Ty jsou vyvinuté k tomu, aby zachytávaly škodlivé látky, ovšem v případě jejich pohození ve volném prostředí je mohou zase uvolňovat do okolí. Znepokojivý výsledek přinesl pokus amerických univerzitních vědců, kteří zjistili, že polovina sladkovodních ryb z pokusné skupiny nepřežije ve výluhu o koncentraci jednoho nedopalku na litr vody.
Nebezpečný odpad
Mezi nebezpečné odpady patří rozpouštědla, kyseliny, zásady, fotochemikálie, pryskyřice, repelenty, hnojiva a pesticidy, barvy, laky a lepidla, nemrznoucí směsi, motorové oleje, PVC (instalatérské trubky, linoleum, některé dětské hračky).
Patří sem také zářivky, úsporné žárovky, rtuťové teploměry, tonery.
Nebezpečné jsou i prošlé léky a léčiva, ty nevyhazujte do směsného odpadu, ale odneste zpět do lékárny.
Na každém z nás záleží
Je jisté, že sebezodpovědnější třídění každého z nás nestačí k tomu, abychom vyřešili neúnosné čerpání přírodních zdrojů a zahlcení planety zbytečným odpadem. Potřebujeme od základu změnit náš přístup k odpadu – brát jej jako nejcennější zdroj, který tady do budoucna budeme mít, a naučit se jej co nejlépe využívat. Prvním krokem je uvědomovat si, co se za kterým výrobkem ve skutečnosti skrývá – které suroviny byly použity, jak složitě byly zpracovány a jak se mohou zase znovu využít. Snadno recyklovatelným produktům s malou ekologickou stopou bychom měli dávat přednost – jako jednotlivci, firmy, obce, státy. Celková změna přístupu vyžaduje legislativní úpravy, podnikatelské příležitosti, výzkum nových technologií. Jako spotřebitelé však tuto změnu můžeme urychlit také svým chováním – protože zatím se děje příliš pomalu.
Během koronavirové krize, kdy zavřené obchody a podniky často bojují o přežití, zjišťujeme, že naše peníze znamenají víc než jen platidlo. Cítíme, že u koho nakupujeme, tomu tím vyjadřujeme podporu. Bylo by hezké na tuto lekci nezapomenout, až se zase život navrátí do starých či staronových kolejí. Proč nakupovat v supermarketu, když můžete přímo podpořit svého trhovce? Není lepší koupit si dražší sukni z toho obchůdku za rohem, kde mi dali roušky zadarmo, protože přesně vím, kde a jak vznikla a komu dávám své peníze? Potřebuju nutně ty podezřele levné hodinky z Wish – nejsou mnohem víc cool primky z bazaru? Cesta k redukci obalů začíná v nákupním košíku. Stačí myslet na to, že i při nákupech máme moc dělat ze světa lepší místo k životu.
Jak Sedmička pomáhá s tříděním?
Kompostování
Stojíte-li o kompostér do vnitrobloku pro váš dům, napište Oddělení péče o veřejný prostor (OVP). Ke kompostéru musíte zajistit přístup všem obyvatelům domu, místo ideálně v polostínu a na nezpevněném povrchu. V současné době Praha 7 pouze registruje zájemce. V letech 2016 a 2019 už vydala celkem 52 kompostérů. Druhou možností je požádat u Pražských služeb o hnědou popelnici do domu. Vše najdete na bioodpad.praha.eu. Roční poplatek je jen několik set korun.
Třídění papíru, plastu a skla
Ve spolupráci s magistrátem Praha 7 nabízí bezplatné umístění barevných popelnic přímo do vašeho domu. V současnosti této služby využívají již v 165 domech na Sedmičce, většinou v trojkombinaci papír – plast – sklo. V případě zájmu napište na OVP.
Kontejnery na kovy a nápojové kartony najdete v Praze 7 na několika místech. Nejbližší si můžete vyhledat na mapě všech stanovišť na tříděný odpad. Na Sedmičce je jich celkem 62. Nově můžete na šesti místech Sedmičky ekologicky zlikvidovat i použité tuky a oleje. https://ksnko.praha.eu/map-separated. Kontakt na OVP: Tomáš Batěk, batekt@praha7.cz
Nejlepší odpad je žádný odpad. Jak se mu vyhnout?
Na mapě bezobalových obchodů a služeb najdeme spoustu příležitostí, kde nakoupit bez zbytečných vrstev navíc. → www.mapa.reduca.cz
Hodně věcí, které použijeme jen jednou za čas, není třeba kupovat – můžeme si je vypůjčit. K tomu účelu slouží Knihovna věcí, která sídlí v Campusu Hybernská. → www.lot.myturn.com
Možná, že nad tím mixérem ještě nemusíte lámat hůl? Projekt Opravárna.cz páruje všemožné poptávky s opraváři. → www.opravarna.cz
Výměnný obchod něco za něco ožívá v době internetové – zkuste facebookovou skupinu SWAP Prague. Vyměnit se dá leccos, třeba víkend na chalupě za sklenici domácího kimči…
Když se něčeho chcete zbavit, zvažte, zda by to ještě neudělalo radost někomu jinému. Věci můžete věnovat dobročinným obchodům – a naopak, koupí jejich nabídky podpoříte dobrou věc.
Restart na podporu služeb pro mládež → www.restartshop.cz
Cesta domů provozuje domácí hospic → www.cestadomu.cz/obchody
Sue Ryder se stará o seniory → www.sue-ryder.cz/clanky/dobrocinne-obchody
Moment podporuje neziskové organizace → www.moment-ops.cz
Přestupní stanice podporuje lidi bez domova → www.prestupnistanice.cz
Údaje v článku pocházejí z množství zdrojů, z nichž nejpodstatnější jsou výroční zprávy Ekokom, www.ekokom.cz/obce-a-mesta/informace-pro-verejnost/vysledky-a-data.html, web
www.trideniodpadu.cz a portál Institutu cirkulární ekonomiky https://zajimej.se.
