Sousedi na jednu noc

Služba Airbnb (čti ér bí en bí) funguje v České republice od roku 2009 a všechno to na začátku znělo pohádkově. Pronajmete turistům svůj volný pokoj, přidáte snídani a třeba i tip na oblíbený podnik nebo pamětihodnost a vyděláte. Turismu se v Praze navíc dlouhodobě daří. Loni se Praha umístila na 7. místě nejoblíbenějších destinací na světě a zavítalo k nám více než 6,5 milionu zahraničních turistů. Není proto divu, že zde kvete i takzvané sdílené bydlení. Kromě Airbnb můžete ubytování v soukromí najít na dalších zhruba třiceti platformách, jako jsou například Booking.com, HomeAway, Flipkey nebo House Trip. Airbnb nicméně obsluhuje 40 procent českého trhu a loni se jeho prostřednictvím v ČR ubytovalo 1,2 milionu lidí.

Kde domov můj?
Když se ale z bytu ve vašem sousedství stane ubytovna, kde se dveře netrhnou a co dva dny se tu střídají noví hosté, nemusí to být vždy příjemné. Své o tom ví Martin Poppr z ulice Františka Křížka. „V našem domě je často hluk, nepořádek a výjimkou bohužel není ani rušení nočního klidu. Jednou jsem dokonce volal policii kvůli domácímu násilí mezi ubytovanými, dvakrát musela moje žena, když jsem nebyl doma, uprostřed noci řešit to, že si naši Airbnb sousedi zabouchli klíče. Nemohli se dostat do bytu a začali budit sousedy. Než aby vzbudili celý dům, radši jim tehdy sehnala zámečníka. Ti lidé něco provedou, vy jim domluvíte, oni to uznají a omluví se, ale už druhý den může celá anabáze začít nanovo s novou várkou turistů.“

Přestože většina návštěvníků našeho města se chová slušně a ohleduplně, vždy se bohužel najdou i tací, kteří způsobují problémy. Na portálu iniciativy Snesitelné bydlení v centru Prahy najdete podobných stížností stovky. Podle čísel, která iniciativa shromažďuje na svém webu, má zatím negativní zkušenost s neukázněnými turisty 2720 obyvatel Prahy. (Pro zajímavost v době přípravy tohoto článku zhruba před 6 týdny to přitom bylo „jen“ 2169 osob.) Iniciativu založil Petr Městecký, který vede sdružení vlastníků bytů ve dvou domech v Růžové ulici nedaleko hlavního nádraží a v přímém přenosu sleduje postupnou proměnu svého domu na hotel. Momentálně se v jeho domě pronajímá sedm bytů. „Mladší dcera chodí na první stupeň ZŠ, a když se vrací domů, má mnohdy problém se sem vůbec dostat. Vchodové dveře jsou často ucpané hejnem podnapilých kouřících cizinců, není to nic příjemného. Domov by přitom měl být místem, kde se cítíte bezpečně, kde můžete po práci vydechnout, kde máte pocit jistoty, který sdílíte se členy své rodiny,“ líčí své zážitky Petr Městecký.

Se svou konkrétní zkušeností se k iniciativě může připojit naprosto kdokoliv. „Čím víc nás bude, tím víc snad bude náš hlas i slyšet,“ apeluje Městecký na další postižené. Je totiž zcela zřejmé, že provozovatelé Airbnb často podnikají na úkor svých sousedů, a takovýto byznys nemá s původní myšlenkou sdíleného ubytování nic společného.

Altruismus versus peníze
Pohostinnost a sdílení domova s návštěvníky byly odjakživa tradiční součástí mnoha kultur. Marco Polo při svých cestách Asií dokonce narazil na národ, kde mu hostitel kromě své postele nabídl i vlastní manželku.

Už od roku 1952 funguje po celém světě komunita lidí s názvem Servas, kteří se nezdráhají otevřít své domovy a ubytovávají jak turisty, tak například studenty z ciziny, a to zcela zdarma. Díky internetu a rozmachu cestování se objevila řada podobných altruistických platforem, jako je například Couchsurfing. Cestovatelům nabízí ubytování zdarma třeba za protislužbu ve formě umytí nádobí nebo uvaření večeře a také možnost bezprostředně poznat místní život očima hostitelů. Ti se díky svým hostům na chvilku ocitnou taky tak trochu na cestách, poznají lidi z jiných kultur a jejich pohostinnost jim vrátí zase někdo jiný. Celý systém funguje na základě referencí, které si lidé vzájemně píší.

V roce 2008 přišlo Airbnb a trochu jako Mefisto ve Faustovi svým jemným našeptáváním tento do značné míry idealistický stav narušilo. Jeho „naivní“ otázka zněla: proč při tom všem i nevydělat? Jakmile ale do hry vstoupily peníze a samozřejmě masový turismus s levnými letenkami, kouzlo sdíleného cestování bylo ztraceno. Hostitel už nemusí cestovatele vítat a věnovat se mu, vlastně se vůbec nemusí vidět. A většině dnešních turistů kontakt s místními ani nechybí.

„Dřív to nebyla tak masová záležitost a hosté se mnou chtěli opravdu trávit čas, třeba se projít po Praze. Pak bylo ale nabídek víc a víc, a samozřejmě že jsem se potkal i s těmi, kteří se zavřeli do pokoje a celý den z něj nevyšli,“ popisuje své zkušenosti Michal z Prahy 7, který svůj pokoj nabízel mnoho let zdarma prostřednictvím zmíněného Couchsurfingu a od roku 2015 získával své hosty na platformě Airbnb. Také zde mají hosté i hostitelé své reference, které mohou upozornit na případné problémy. Platforma ale také zavedla službu okamžité rezervace, kdy už majitel nemusí své hosty schvalovat právě na základě referencí, což samozřejmě vyhovuje lidem, kteří pronajímají řadu bytů a vlastně je jim tak trochu jedno, koho ubytují.

Výhodný byznys
Přestože původní ideou Airbnb bylo, že pronajímáte prázdný pokojík a trávíte se svým hostem čas, popřípadě že svůj byt někomu přenecháte jednou až dvakrát ročně, když si zrovna užíváte dovolených a prázdnin, v současnosti se z toho stal lukrativní byznys.

Z analýzy, kterou si nechalo zpracovat vedení magistrátu a která je veřejně dostupná na stránce www.golemio.cz, totiž vyplývá, že ve většině bytů pronajímaných v Praze skrze Airbnb nikdo nebydlí. V metropoli si můžete vybrat z 12 976 míst a v 83 procentech případů jde o celé byty. Skutečnost, že si je majitelé pořídili pouze jako výhodnou investici a byt jinak nepoužívají, je zcela zřejmá i z fotek na jednotlivých profilech. Jsou to opravdu hotelové pokoje, ani stopy po normálním každodenním bydlení.

Z myšlenky sdíleného ubytování tak zbyly jen sdílené náklady, ať už jde o hluk, poškození výtahu či dalších společných prostor domu, zatímco výnosy jsou zcela privátní. „Výhodnost tohoto byznys modelu je postavena právě na skutečnosti nedobrovolného sdílení nákladů s ostatními, tedy s námi všemi. Jde o okupování společných prostor našich domů. Nás se na to nikdo neptal, přesto se na těchto nemalých nákladech, které tím, že nás, zdarma omezují, generují nemalé zisky, nedobrovolně podílíme,“ glosuje Jan Eisenreich, právník spolupracující s iniciativou Snesitelné bydlení.

Představitelé Airbnb, se kterými můžete coby novinář komunikovat pouze v angličtině, opakují, že své hostitele i hosty dlouhodobě nabádají k dodržování pravidel i ke slušnému chování. Pro nespokojené sousedy na svých stránkách dokonce nedávno zřídili i online formulář, jehož prostřednictvím si mohou na problémy s hosty postěžovat. Službu naleznete na www.airbnb.cz/neighbors. Jak přesně funguje, jsme ale vyzkoušet nestihli.

Negativní dopady fenoménu Airbnb si uvědomuje i pražský magistrát, který proto pro oblast krátkodobých pronájmů zřídil speciální komisi. „Stálí obyvatelé mají zákonné právo na nerušené užívání vlastních bytů. A s tím je provoz krátkodobého ubytování v obrovském konfliktu. Turisté se naučili pronajmout si byt, koupit pro ně levný alkohol a v kulisách malebného města uspořádat party. To je neudržitelná situace,“ apeluje místostarosta Sedmičky Pavel Zelenka, který je současně za hnutí PRAHA SOBĚ členem zmíněné magistrátní komise.

Negativa ovšem nenesou jen sousedé, ale třeba i správce veřejného osvětlení společnost Technologie hlavního města Prahy (THMP). Majitelé bytů si totiž usnadňují práci s předáním klíčů a na sloupy umísťují nejrůznější kódované, takzvané mrtvé schránky. Ty jsou podobně jako jakýkoliv výlep reklamy nelegální a můžete je nahlásit prostřednictvím bezplatné telefonní linky 800 404 060, společnost je následně odstraní. Schránky se ale mohou vyskytovat kdekoliv jinde ve veřejném prostoru Sedmičky, třeba na zábradlí, sloupkách či domech ve vlastnictví Prahy 7. O těch můžete radnici informovat prostřednictvím mobilní aplikace Mobilní rozhlas či na kontaktech uvedených v boxu Jak se bránit. Schránky s klíči jsou samozřejmě velkým lákadlem pro zloděje a v poslední době se v Praze objevilo několik případů domů a bytů vykradených pomocí takto získaného přístupu.

Vítejte v „hotelu“ Praha 1
Podle dostupných údajů je negativními dopady Airbnb nejvíce postižená Praha 1, jež se pomalu stává jedním velkým hotelem. V této městské části se dle údajů datové platformy Golemio přes Airbnb nabízí 3714 možností ubytování, z toho v 89 procentech případů jde o celé byty. Tomuto byznysu se daří i v Praze 2 a 5 a kvůli své blízkosti centru nezaostává ani naše Sedmička, kde je dostupných 762 nabídek, z toho 615 samostatných bytů.

Již řadu let se přitom hovoří o nedostatku bytů v metropoli a nájmy s ohledem na omezenou nabídku rostou raketovým tempem. Pronajímatelé však zjistili, že z hlediska financí je výhodnější byt pronajímat právě krátkodobě. Centrum se tak postupně vybydluje a lidé, kteří potřebují dlouhodobý pronájem, se přesouvají dál od centra. „Co musí Praha řešit, jsou lokální dopady na trh s bydlením. Z pohledu celé Prahy, kde je celkem přibližně 680 tisíc bytů, se to nemusí zdát jako tak velké číslo, ale v současné situaci by i 10 tisíc bytů, které jsou na Airbnb v Praze dostupné, na trhu s dlouhodobými pronájmy mohlo pomoci,“ myslí si Pavel Zelenka.

Výjimkou však není ani situace, kdy jeden majitel nabízí ke krátkodobému pronájmu bytů hned několik. Nedávná analýza Deníku N ukazuje, že někteří pronajímatelé v Praze 1 nabízejí i víc než stovku apartmánů – například uživatelé pod jménem Alex and Kate pronajímají celkem 108 bytů, což je ještě o 17 více než před rokem. Ve všech případech jde o celé apartmány, na Airbnb jsou prezentované například jako „královský byt se saunou a kulečníky“, „obrovský byt se třemi ložnicemi“ nebo jednoduše „překrásné byty u Karlova mostu“. Profil Alex and Kate přitom zastupuje společnost Ruterra Apartment, která na luxusní ubytování v centru Prahy láká i na svém webu. Alex and Tanya zase reprezentují firmu Abruptsearch, jež na svých stránkách inzeruje ubytování v komfortních a prostorných apartmánech v samém srdci města a doplňuje to heslem: „Přesně jako hotel… ale lepší.“

Z celých bytových domů tak vznikají nové hotely, přitom však žádný z nich nemusel projít náročnou kolaudací a splnit další přísné normy. „Zatímco pro kolaudaci hotelu musí majitel splňovat řadu náležitostí a předpisů jako například hygienické, bezpečnostní a požární normy, krátkodobé pronajímání bytů stavební zákon ani jiná vyhláška nijak neupravuje. Stavební úřad proto nemá žádné zákonné páky, jak do Airbnb a podobných platforem jakýmkoliv způsobem zasahovat,“ vysvětluje vedoucí stavebního úřadu Sedmičky Helena Lubasová. Není divu, že se hoteliéři proti tomuto druhu podnikání ostře vymezují. V otázce Airbnb ale nejde jen o ochranu podnikání, ohroženo je především právo na vlastní domov. Máme vůbec jako obyvatelé bytového domu nějakou šanci se bránit?

Práva družstva
Záleží především na tom, zda je byt v družstevním, nebo osobním vlastnictví. Jednodušší je to v případě družstevního bytu, kde je k pronájmu bytu zapotřebí souhlas celého družstva. „Kritéria udílení souhlasů by měla být předem známa a neměla by diskriminovat, ale jinak je jen na družstvu, čím souhlas podmíní. Povolení má obvykle omezenou platnost a lze také požadovat zaplacení nějakého poplatku, který může být u krátkodobých pronájmů oproti těm dlouhodobým násobně vyšší. A samozřejmě stále je tu i možnost, že krátkodobé pronájmy družstvo neschválí, a pokud by byl byt pronajímán proti vůli družstva, hrozí vyloučení a ztráta bytu,“ připomíná Jan Vobořil, právník z nevládní organizace Iuridicum Remedium, který se problematice bydlení dlouhodobě věnuje a připravuje i pravidelnou právní poradnu v Hobuletu. Pokud se ale jedná o byt v osobním vlastnictví, vlastník žádné povolení k pronájmu nepotřebuje. Častým problémem přitom je, že do fondu neplatí za služby tak, jak by odpovídalo rozsahu užívání společných prostor, a je právě na orgánech společenství vlastníků jednotek, aby způsob rozúčtování určily. Navíc jako jakýkoliv jiný živnostník by i ubytovatel měl mít také třeba vlastní popelnice.

V případě hluku se můžete obrátit na městskou policii, s porušováním hygienických předpisů na hygienickou stanici, popřípadě je možné využít § 1013 a dalších tzv. sousedských práv občanského zákoníku. Soudní cesta je však velmi zdlouhavá a kvůli obtížnému dokazování i dost nejistá. Případné problémy spojené s krátkodobými pronájmy můžete bezplatně konzultovat s advokátem nevládní organizace Iuridicum Remedium, objednat se můžete na telefonu 776 703 170.

Povinnosti „hoteliéra“
Přirozeně si možná položíte otázku, zda opravdu neexistuje norma, která by tenhle druh podnikání momentálně upravovala. Dle platného živnostenského zákona jde o ubytovací službu. „Poskytování krátkodobého ubytování, pokud to není pouze příležitostný přivýdělek, je podnikání, ke kterému je potřeba mít živnostenské oprávnění. Jedná se o volnou a ohlašovací živnost, což znamená, že živnostenskému úřadu pouze ohlásíte, že živnost hodláte provozovat. Pak jsou tu další povinnosti, jako například provozovnu, v případě Airbnb zpravidla byt, živnostenskému úřadu předem oznámit a zvenčí viditelně označit identifikačními údaji,“ vypočítává vedoucí Živnostenského odboru Prahy 7 Monika Blaháková.

V celé věci tak trochu zapadá skutečnost, že byt má být bytem, a ne hotelovým pokojem. Vyhláška č. 501/2006 Sb. Ministerstva pro místní rozvoj ČR či Pražské stavební předpisy podrobně definují, jaké druhy ubytovacích zařízení existují a že mezi ubytovací zařízení výslovně nepatří byt. „Celý problém je v tom, že každý smí legálně svůj byt podle občanského zákoníku pronajmout, ale není právně zřejmé, co je ještě normální dlouhodobý pronájem a co je soustavná činnost za účelem zisku, tedy podnikání,“ upozorňuje na úskalí právní úpravy Pavel Zelenka.

Živnostenským oprávněním ale povinnosti pronajímatelů nekončí. K dalším patří registrace na oddělení místních poplatků, odvádění poplatků z ubytování a pravidelné hlášení cizinců na cizinecké policii. Na rozdíl od dlouhodobého pronajímání bytu je krátkodobé ubytování podnikání, a tak z něj musíte odvádět také zvláštní platby do zdravotního a sociálního pojištění.

Těch požadavků je tolik, že pokud chce pronajímatel postupovat opravdu zcela legálně, možná si to radši rozmyslí, podobně jako již citovaný Michal. „Zařídil jsem si živnosťák na ubytovací služby, zaregistroval se na oddělení místních poplatků a provedl komplikovanou registraci u cizinecké policie. Vlastně mě ale začalo otravovat, že se kolem téhle původně sympatické komunitní služby množí čím dál tím víc byrokracie. Poslední kapkou bylo, když se začalo řešit, že by se hostitelé měli u finančních úřadů registrovat jako osoby identifikované k DPH a následně kvůli servisním poplatkům, které účtuje Airbnb jako zahraniční společnost, posílat další výkazy a odvádět DPH z těchto poplatků. V mém případě by asi šlo o pár set korun ročně, ale bylo by to další nepříjemné papírování. Takže další důvod, proč jsem se rozhodl své aktivity na Airbnb výrazně omezit,“ vysvětluje Michal.

Dodržování všech těchto povinností ale bohužel většina úřadů proaktivně moc nezkoumá a spíše spoléhá na iniciativu občanů. „Živnostenské kontroly provozovatelů ubytovacích služeb provádíme, ale především u podnikatelů, kteří oprávnění k provozování těchto služeb již mají a živnostenskému úřadu oznámili provozovnu. Na kontroly vyrážíme i na základě oznámení od občanů. Dobře spolupracujeme také s policií a můžeme provést kontrolu například na základě stížnosti na rušení nočního klidu,“ předesílá Monika Blaháková z Živnostenského odboru.

Nicméně jednotlivé úřady spolu v otázce Airbnb obecně moc nespolupracují. Například oddělení místních poplatků, které má na starosti výběr poplatků z ubytování, nesmí sdílet svá data se živnostenským úřadem. Podobně střeží své údaje i finanční úřad, který se v minulosti ke jménům pronajímatelů dostal a vyzval je k doplacení daní.

Bezmocná Praha
Nové vedení magistrátu se problematikou negativních dopadů sdíleného bydlení intenzivně zabývá. Na první pohled se sice může zdát, že řeší hlavně výši poplatků za ubytování, které plynou přímo do rozpočtu magistrátu. Odhadem totiž tyto poplatky neplatí dvacet až padesát procent všech uživatelů Airbnb a nedávná analýza ukázala, že celkem by si mohla pražská kasa přijít až na 49 milionů korun.

V parlamentu byla nedávno schválena novela zákona o místních poplatcích, jež zvyšuje poplatek ze stávajících 15 Kč za den na maximálně 21 Kč za den a od roku 2021 až 50 Kč za den. Konkrétní výši poplatků si nově může nastavit každá obec podle svých potřeb až do výše dané zákonem. Vybírání poplatku se navíc již nevztahuje jen na prostory kolaudované pro ubytování. To znamená, že pokud je za pobyt vybírána úplata, týká se místní poplatek i ubytování v ateliérech, zahradách, na loukách a samozřejmě v bytech. Poplatky budou jistě vítaným příjmem městských pokladen, problémy s neukázněnými hosty a zátěž pro bytové domy ale v žádném případě nevyřeší. Snahou magistrátu je tak získat pravomoc pro další regulaci.

„Potřebujeme definici podnikání s ubytováním, která by mohla být opravdu jednoduchá, například počet uzavřených smluv ročně. Pokud pronajímáte byt dlouhodobě, máte nějaké výpovědní lhůty atd., takže třeba 4–6 smluv ročně by mohlo být maximum a mohlo by to být považováno za nepodnikatelskou činnost. Do tohoto počtu se pohodlně vejde i původní účel Airbnb – tedy krátkodobý pronájem obývaného bytu po dobu dovolené nebo pracovní cesty,“ shrnuje Pavel Zelenka.

Dle stávající legislativy je ale Praha v této oblasti zatím zcela bezmocná. Na rozdíl od zahraničních metropolí nemá stejně jako žádné jiné město v ČR možnost vydat regulační vyhlášku. To si žádá úpravu zákona, a protože problém Airbnb trápí hlavně Pražáky, v celorepublikovém parlamentu momentálně moc nerezonuje. „V parlamentu se domlouvají pražští poslanci napříč stranami na zákonodárné iniciativě, ale Praha má jen 24 poslanců z 200 a zájem mimopražských o toto téma, které je opravdu hodně lokalizované do Prahy a asi Českého Krumlova, je nízký. Připravujeme pro poslance seminář na toto téma a zkusíme je přesvědčit,“ načrtl další plány magistrátu Zelenka.

Otázkou samozřejmě zůstává, kdo a jak bude případnou regulaci kontrolovat a vymáhat. Městu by v tomto směru velice pomohlo, kdyby od vedení Airbnb získalo přehled o tom, kdo se tomuto podnikání věnuje. Několik měsíců již probíhají vyjednávání přímo se zástupci Airbnb. „Spolupracujeme již s více než 500 orgány veřejné správy a organizacemi po celém světě s cílem propagovat odpovědný cestovní ruch, usnadnit výběr turistických poplatků a umožnit sdílení bydlení. Chceme pokračovat v zavádění účinných opatřeních, která se vztahují na celé odvětví a fungují pro každého v Česku. Proto jsme vyjádřili naši vůli spolupracovat s představiteli města a významnými mezinárodními a domácími hráči v ubytovacím sektoru a proto jsme sdíleli informace o nástrojích, které jsme již úspěšně nasadili v jiných zemích,“ řekla Hobuletu v této věci Kirstin McLeodová, mluvčí Airbnb pro střední a východní Evropu. Co konkrétně bude obsahem připravovaného memoranda a spolupráce s magistrátem, ale nespecifikovala.

Zpět ke kořenům
Podle Petra Městeckého by řešením bylo vrátit se ke kořenům. „Podstata je ukryta v samotném názvu – Air bed and breakfast – tedy nafukovací matrace se snídaní. Co z toho vyplývá? Minimálně to, že díky té snídani se o vás někdo postará, že nemáte celý byt jako hotelový pokoj. Tedy jste u někoho, v bytě, kde někdo bydlí,“ argumentuje Městecký, který je k dosavadním snahám magistrátní komise skeptický. „Osobně nevěřím, že nám může pomoci. Stále řeší, kdo poskytuje ubytovací služby a kolik se vydělá na poplatcích. Nikoho ale nezajímá, kolik lidí je tím ohroženo, kolik lidí se nevyspí. Řešením asi bude, že se odstěhujeme. Potom už nebudeme mít ani dělat problémy,“ dodává Městecký.

Sám přitom iniciativu založil právě jako pomocný nástroj pro politiky, aby získali důvěryhodný zdroj informací a argumentů a měli přehled o rozsahu negativních dopadů sdíleného ubytování. Proaktivně také obesílá senátory i média, zatím však bez většího úspěchu. Je to běh na dlouhou trať.

Nezbývá proto než všem sousedům v okolí „hotelových“ apartmánů popřát pevné nervy a v případě problémů se obrátit na městskou policii, živnostenský úřad, oddělení místních poplatků, finanční úřad a své zkušenosti třeba sdílet na platformě iniciativy Snesitelné bydlení v centru Prahy. A pokud máte štěstí a fenomén Airbnb se vašemu domu zatím vyhýbá, možná je vhodná doba vznést tohle téma na příští schůzi vašeho SVJ či družstva. Stěhovat se z Prahy, natož ze Sedmičky, by byla opravdu velká škoda.

Jak se bránit?
Odpovědnost za dodržování nočního klidu nesou kromě hostů také provozovatelé. V případě poškozování cizí věci hosty s krátkodobým ubytováním v domě je škoda do 5 tisíc korun přestupek,
nad 5 tisíc trestný čin. Kontakt: Policie ČR 158 nebo městská policie 156

Poskytování krátkodobého ubytování, pokud to není pouze příležitostný přivýdělek, je podnikání. Ubytovatel tak musí mít živnost, označenou provozovnu apod. Kontakt: Živnostenský odbor, Silvestr Rathaus, rathauss@praha7.cz

Podnikatelé mají povinnost zajišťovat odvoz a třídění odpadů, neměli by zneužívat popelnice na komunální odpad v domě.
Kontakt: Odbor životního prostředí, Jakub Ježek, jezekj@praha7.cz

Jako podnikatel musí ubytovatel platit daň z příjmu, případně DPH, zákonná pojištění a místní poplatky městu nebo také vést evidenční knihu ubytovaných.
Kontakt: Finanční úřad, Územní pracoviště pro Prahu 7, podatelna2007@fs.mfcr.cz, Oddělení místních poplatků, Lenka Nachtmannová, nachtmannoval@praha7.cz

Při úpravách bytů může docházet ke stavebním zásahům, které nejsou v souladu s předpisy. 
Kontakt: Stavební úřad, Helena Lubasová, lubasovah@praha7.cz

Zneužívání městského mobiliáře, mrtvé schránky na zábradlích v ulicích apod.
Kontakt: Oddělení péče o veřejný prostor, Tomáš Batěk, batekt@praha7.cz, v případě sloupů veřejného osvětlení Technologie hlavního města Prahy 800 404 060

Sousedi sobě
*Máte také špatné zkušenosti s krátkodobým ubytováním ve vašem okolí?

Kontaktuje iniciativu Snesitelné bydlení v centru Prahy
email: snesitelne.bydleni.vcp@gmail.com

*Bezplatné konzultace s advokátem nabízí Iuridicum Remedium, objednat se můžete na tel.: 776 703 170.

---

Jak s Airbnb bojují jinde?
V Německu můžete byt přes Airbnb nabízet po neomezenou dobu, ale jen pokud k tomu získáte souhlas od svých sousedů. Další byt můžete tímto způsobem pronajímat maximálně po dobu devadesáti dnů v kalendářním roce.